Akademie věd České republiky
Půlka kance rozhodčímu fotbalového zápasu, lahvinka třídnímu učiteli či luxusní dovolená u moře pro pana doktora. I tak mohou vypadat úplatky. „Korupce ovšem také podléhá evoluci. Její formy jsou stále sofistikovanější,“ říká Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu AV ČR. V jakých oblastech v tuzemsku bují nejvíce a jak moc jsou Češi k uplácení tolerantní, prozradila v aktuálním čísle čtvrtletníku Akademie věd ČR A / Magazín.
První hodina večerní průmyslové školy začíná. Učitel Čeněk Janda usedá za katedru a podepisuje třídnici. Až pak si všimne plného papírového pytlíčku před sebou. „Čí je to, prosím?“ táže se kantor žáků. „To jsem si dovolil na ukázku ze své zahrádky pár švestiček, jestli se neurazíte,“ přihlásí se úslužně student Hujer ze zadní lavice. Dají se dnes již legendární švestičky od Hujera ze známé scény z filmu Marečku, podejte mi pero! považovat za úplatek? Nebo šlo jen o trochu neobvyklý projev žákova slušného vychování?
„Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď. Pro každého je totiž korupcí něco trochu jiného. Co jeden bere za normální věc, druhý už může vnímat jako něco neetického a pro třetího půjde o korupční jednání za hranou,“ poukazuje Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu AV ČR, která se zkoumáním korupce dlouhodobě zabývá.
Tento nežádoucí společenský jev totiž postrádá jasnou definici. Nejčastěji ho příručky charakterizují jako zneužití vlastního postavení pro získání nějakých výhod. A s tímto vágním popisem se každý z nás musí popasovat po svém. „Zda člověk vyhodnotí nějaké chování jako korupční, nebo ne tedy záleží na jeho vnitřním nastavení, kulturním kontextu a jiných faktorech,“ doplňuje vědkyně.
Zmapovat rozšíření tohoto fenoménu tak není zrovna jednoduché. Přesto se o to Kristýna Bašná se svým týmem ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti pokusila. Výsledkem jejich tříletého snažení je unikátní výzkum o stavu korupce v tuzemsku, který loni vědci představili veřejnosti.
Kapříci a hlavy divočáků
Sport, školství, zdravotnictví, stavební a územní řízení, exekuce a veřejné zakázky. Právě na těchto šest oblastí, do nichž korupce nepochybně zasahuje, se sociologové během své práce zaměřili. Na rozdíl od plošných průzkumů veřejného mínění však vyzpovídali tisícovku odborníků a tzv. insiderů, tedy osob, které se v daných sektorech pohybují. Snažili se od nich zjistit, s jakými formami uplácení či zneužívání postavení se ve svém okolí setkávají. Která oblast se ukázala jako nejprohnilejší?
„Jednoznačně sport! Korupce v něm řádí na všech úrovních a ve všech možných formách. Jde zřejmě o pozůstatek komunismu, kdy bylo uplácení ve sportu zvykem. A tento způsob uvažování se evidentně těžko mění,“ konstatuje Kristýna Bašná.
Nejproblematičtější je podle ní situace ve fotbale a hokeji, kde legendární kapříci bezostyšně proplouvají světem vysokých sportovních funkcionářů stejně jako nejnižšími ligami kdesi v Horní Dolní. „Pokud chcete, aby váš syn hrál v první nebo druhé lajně, je potřeba zaplatit – i oficiálně, jako sponzorský dar, ale zaplatit,“ svěřil se například vědcům jeden z dotazovaných.
Kromě uplácení trenérů rodiči a zneužívání dotací je podle závěrů výzkumu oblíbeným tuzemských „sportem“ také ovlivňování výsledků zápasů. „Na vesnici se rozhodčímu daruje třeba hlava divočáka, sud piva nebo aspoň kafe, aby zápas pískal v něčí prospěch. Pokud má hru hodnotit férově, musí ho odměnit obě strany. Stává se prý ale, že se sudí v poločase omluví, že musí začít pískat pro druhý tým, protože od něj dostal větší dar,“ vypráví socioložka.
Aby klika lesklá byla
„Nekažte mu život, paní učitelko,“ tlačí na kantorky svých ratolestí bezradné maminky a tátové na konci ročníků, jejichž výsledné známky se uvádějí na přihlášky na střední či vysoké školy. A někdy přitom sáhnou do kapsy a nabídnou pedagogovi obálku nebo dárek.
„Rodiče leští kliky… V zájmu vlastního dítěte jsou ochotni zajít mnohem dál, než by tomu bylo třeba na úřadě,“ vylíčil vědcům v dotazníku své zkušenosti ze školního prostředí další z respondentů.
Vážnější případy uplácení se však podle studie v českém školství dějí spíše ojediněle, díky čemuž z šetření vyšlo jako nejméně zkorumpovaná oblast. Čistá jako lilium ale zrovna také není. „Celý systém je protkaný sítí služeb a protislužeb, které mohou působit kontroverzně. Málokdy jsou však zcela jednoznačně korupční,“ shrnuje Kristýna Bašná.
Kromě zmiňovaných tlaků na prospěch a snah ovlivnit přijetí dítěte do instituce, nabízejí často rodiče škole také sponzorské dary, kterými se snaží svým synáčkům či dceruškám ušlapat cestičku k lepšímu vysvědčení.
Bez peněz k doktorovi nelez
Chcete, aby váš gynekolog byl u vašeho porodu? Přineste mu padesát tisíc na ruku a fakturu rozhodně nečekejte. Tento požadavek je podle výsledků studie mnohde již léta běžnou praxí. A vystrašené prvorodičky ho bez řečí akceptují, přičemž předání nadité obálky s penězi porodníkovi nevnímají jako korupci, ale spíše jako nutnost.
„V Česku jsou nadstandardy nezákonné, takže službu tohoto typu lze realizovat pouze neoficiální cestou. Lidé si tak pokoutně platí za konkrétního operatéra nebo za dřívější termín ortopedických zákroků,“ popisuje čím dál tím častější jev v tuzemských nemocnicích Kristýna Bašná.
Dle naprosté většiny respondentů je řešení nasnadě: zavést nadstandardy legální. To však podle odborníků s ohledem na nepříliš úspěšné pokusy některých států není jen tak. „Pokud by se prý totiž nenastavily správně, hrozilo by, že se nadstandard stane novým standardem,“ podotýká vědkyně.
České zdravotnictví je podle výzkumu jejího týmu korupcí prorostlé celkem výrazně. Zatímco té drobné v podobě dříve tak populárních dárečků pro lékaře spíše ubývá, velká je stále sofistikovanější a hůře odhalitelná.
„Pozornosti však pacienti doktorům dávají pořád celkem často. Více než devadesát procent dotázaných je nicméně za korupci nepovažuje – vnímají je jako dlouhodobý zvyk. Mladší generace už ale od něj začíná ustupovat,“ pokračuje socioložka.
Kontroverzní podle ní bývají také vztahy bílých plášťů s farmaceutickými firmami. Ty totiž někdy doktorům za předepisování jejich léků nabízejí nejen finance, ale i zájezdy a jiné služby. „Narazili jsme dokonce na příběh lékaře, kterému jedna společnost platila benzin, druhá obědy a třetí dovolenou,“ říká Kristýna Bašná. Dodává však, že těchto praktik v poslední době naštěstí ubývá.
Od stovky v obálce k dotačním podvodům
Korupce se nejčastěji dělí na malou (tzv. petty corruption) a velkou (tzv. grand corruption). Malá se děje v každodenních situacích, jde např. o uplácení úředníků, dopravních policistů atd. Velká korupce je výrazně závažnější, podílejí se na ní politické špičky či mezinárodní hráči. Obě podskupiny spolu však úzce souvisejí. „Když je totiž člověk zapojený do malých forem korupce a funguje v systému vzájemných úsluh a nepotismu, často už pak pro něj není až tak těžké přistoupit na nebezpečnější podoby korupčního jednání,“ konstatuje Kristýna Bašná ze Sociologického ústavu AV ČR.
Nasypat trochu perníčku
Zoufalé situace si žádají zoufalé činy, tvrdí známé rčení. A poměry v tuzemském stavebním a územním řízení mu dávají za pravdu. Podle aktuálního výzkumu totiž v těchto oblastech lidé velmi často podléhají pocitu, že se nemají šanci dostat ke službě, na niž mají nárok, aniž by někoho uplatili.
„Někdo třeba celé roky čeká na stavební rozhodnutí, protože úředníci nedodržují zákonné lhůty a vymýšlejí si stále nové požadavky, které musí stavba splňovat. Až do chvíle, než žadatel vyměkne a nabídne úředníkovi peníze. Ke korupci se tedy uchýlí z čirého zoufalství. A rozhodnutí najednou má do druhého dne,“ líčí Kristýna Bašná.
Právě v tomto sektoru byl pro ni a její kolegy sběr dat nejkomplikovanější. Insideři totiž často odmítali dotazníky vyplnit pod záminkou, že v jejich okolí se nic takového neděje. Když už se však někdo rozpovídal, stálo to za to: „Musíte cestou nasypat trochu ‚perníčku‘ v různém množství. Nejedná se pouze o korumpování veřejné správy, ale i úplatky mezi soukromými subjekty, dodavateli a odběrateli. Každý ví, kolik jste investoval a že se vám to stejně vyplatí,“ popsal například vědcům jeden z oslovených.
Nesnadné bylo pro badatele i zmapování světa exekucí. Dlužníky je totiž těžké vyhledat. Z pracně získaných dat však vyplývá, že nejčastějším korupčním jednáním v tomto sektoru je úmyslné navyšování nákladů exekuce na vrub dlužníka.
Je libo zakázku na míru?
A jak se to má s uplácením ve veřejných zakázkách? „Jde o jednu z mála oblastí, kde se rozšířenost korupce za poslední dobu snížila, a to hlavně díky vyšší transparentnosti,“ pochvaluje si Kristýna Bašná. Spousta nešvarů v oboru ale pochopitelně zůstala. Největší oblibě se těší psaní tendrů na míru, s nímž má zkušenost polovina dotázaných.
„Problematický je také fakt, že úředníci, kteří zakázky zadávají, k tomu někdy nebývají zcela kompetentní. Nerozumějí dané věci, netuší například, kolik různé IT systémy reálně stojí nebo jak mají složité zdravotnické přístroje fungovat. Cíl zakázky proto s nějakou firmou konzultují a ta pak tendr vyhraje, aniž by někoho uplatila,“ uvádí výzkumnice. Situace tohoto typu podle ní tvoří jakousi šedou zónu korupčnictví – nejde je totiž označit za čistou korupci, ale za hranou etiky pro mnoho lidí jsou.
Na podobně sporné případy ostatně vědci narazili v každé ze zkoumaných oblastí. Ve všech sektorech je také podle nich patrná velká míra kreativity zúčastněných. „I korupce podléhá evoluci. Její formy jsou stále sofistikovanější a reagují na nová opatření. Zavede se třeba transparentnost a hned se vymýšlí způsob, jakým ji obejít,“ vysvětluje badatelka.
Hrdí dojiči státu a spol.
Korupce podle ní veřejnost zjevně velmi zajímá. Alespoň tomu nasvědčuje množství reakcí, které vědkyně během práce na studii posbírala. Zatímco totiž při běžných sociologických průzkumech respondenti prostě vyplní dotazník a hotovo, k tomuto ošemetnému tématu měl téměř každý co říct.
„Lidé nám volali a psali skoro denně. Chtěli, aby se to nějak řešilo. Někteří však byli na své korupční chování vysloveně pyšní – chvástali se, jak všechny přechytračili a podojili stát. Pro jiné bylo naopak zjevně těžké si přiznat, že mezi korupčníky taky patří,“ vzpomíná Kristýna Bašná.
V paměti jí utkvěl také kuriózní telefonát s pánem ze světa sportu, který jí barvitě vyprávěl, jak moc je tato oblast korupcí zamořená. Dotazník však vyplnit nechtěl, protože mu současný stav vyhovuje. „Bál se, že kdyby nám řekl o konkrétních praktikách, mohl by zničit onen dobře fungující systém, v němž umí tak skvěle chodit,“ říká socioložka.
Její tým na závěr sepsal pro Ministerstvo spravedlnosti na základě rozhovorů s experty a průzkumu mezi insidery ke každému oboru seznam doporučení, jak v něm korupci omezit. Z těchto tipů, mezi než patří třeba zavedení etických kodexů, větší míra digitalizace sektorů či zvýšení transparentnosti, by pak vláda měla vycházet při tvorbě protikorupčních strategických dokumentů či nové legislativy. „Za pět až deset let bychom pak chtěli toto šetření zopakovat, abychom zjistili, jak se změnily korupční trendy a jaký mělo zavedení nových opatření vliv na vývoj forem úplatkářství,“ plánuje badatelka.
Národ služebníčků
Sama se věnovala také srovnání rozšíření korupce v Česku s dalšími evropskými státy. Všechny dosavadní výzkumy podle ní nasvědčují, že u nás je jí víc než na západě nebo že jih Evropy je zkorumpovanější než sever. Postoj lidí k úplatkům v jednotlivých zemích pak ovlivňuje hlavně ekonomická situace, ale třeba také hodnoty. „V bohatších státech nebo v těch, kde je větší mezilidská důvěra, je korupce obecně méně,“ doplňuje socioložka Kristýna Bašná.
U nás je podle ní korupce zhruba stejně jako v ostatních postkomunistických státech. Co se týče přijatelnosti tohoto jevu, se však Češi v mezinárodních průzkumech nezapsali zrovna moc lichotivě. Například k dárečkům a protislužbám ve veřejné správě jsme podle výsledků loňského Eurobarometru nejtolerantnější z celé Evropy – naprosto je schvaluje neuvěřitelných 65 procent dotázaných. Na pomyslné bedně jsme i v otázce postoje k peněžitým darům. Nic proti nim totiž nemá celých 41 procent respondentů, což je druhé nejvyšší číslo ze všech zkoumaných zemí.
Přes tato znepokojivá data se u nás situace s korupcí obecně zlepšuje. Od konce devadesátých let, což byla v tuzemsku zlatá éra úplatkářství, už Češi nepochybně ušli slušný kus cesty. „Korupce však bohužel vždycky byla a v nějaké podobě vždy také existovat bude. Už v Bibli se píše, že zatemňuje čistou mysl a kazí úsudek. A obávám se, že tuto moc bude mít nad lidmi napořád. To ale neznamená, že proti ní nemá smysl bojovat,“ uzavírá vědkyně.
Článek vyšel pod názvem Malá domu aneb Korupce po česku v A / Magazínu 4/2024.
Kristýna Bašná, MSc., Ph.D.
Sociologický ústav AV ČR
Vystudovala sociologii na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii. Doktorský titul získala na Univerzitě Karlově. Od roku 2015 působí v Sociologickém ústavu AV ČR, kde nyní vede oddělení Hodnoty a politika. Zabývá se zejména výzkumem korupce nebo sociální nerovnosti. Vedla unikátní projekt o stavu korupce v Česku, který financovala Technologická agentura ČR. V roce 2024 obdržela Prémii Otto Wichterleho pro vynikající mladé vědce.