Dobrodružství poznávání

Šílenství jménem TikTok: Američané kupují předražené telefony jen kvůli této aplikaci

Američtí uživatelé TikToku to teď mají složité. Aplikace byla zákonem z dubna loňského roku oficiálně zakázána, nový prezident Trump však vymáhání zákona pozdržel a jeho administrativa tak zákaz TikToku zatím nevymáhá. Odlišný přístup však zvolil Apple a Google, obě firmy aplikaci ze svých obchodů odstranili. Jak se dalo tušit, na bazarových serverech to vzbudilo velkou poptávku po telefonech s předinstalovanou aplikací TikTok.

Zdroj: SMARTmania.cz

A máme tu problém: ke zjištění místa vzniku fotky už nejsou potřeba GPS souřadnice

CHIP.cz

AI prozradí lokaci z fotografie během několika sekund. Dosud bylo možné zjistit místo pořízení fotografie především z GPS souřadnic uložených v EXIF datech. Nový nástroj GeoSpy však dokáže určit polohu i bez těchto metadat - stačí mu analyzovat obsah snímku.

Umělá inteligence GeoSpy, vyvinutá společností Graylark Technologies, dokáže během několika sekund identifikovat místo pořízení fotografie na základě analýzy vegetace, architektury, charakteristik půdy a dalších geografických prvků. Systém byl natrénován na milionech snímků z celého světa.

„Jde o převratnou technologii, která radikálně mění možnosti získávání informací z online fotografií,“ upozorňují investigativní novináři ze serveru 404 Media. I když systém nedokáže vždy určit adresu vzniku úplně přesně, často dokáže oblast zúžit na několik čtverečních kilometrů jen podle typu vegetace a zástavby.

Služba GeoSpy by mohla zásadně změnit, jaké informace lze z fotografií zveřejněných na internetu zjistit a kdo je může zjistit.

Zatímco výrobce prezentuje GeoSpy jako nástroj vhodný pro policii a vládní agentury, objevují se obavy ze zneužití. Nástroj je tak jednoduchý, že ho může použít kdokoli bez speciálního tréninku. To představuje významné riziko pro soukromí - stalkeři by mohli snadno lokalizovat osoby na základě fotografií sdílených na sociálních sítích.

Většina sociálních sítí již rutinně odstraňuje EXIF metadata z nahraných fotografií, včetně GPS souřadnic. Tato praxe měla chránit soukromí uživatelů. S nástroji jako GeoSpy však tato ochrana přestává stačit - lokaci lze odvodit přímo z obsahu fotografie.

Experti na kybernetickou bezpečnost ze společnosti Malwarebytes doporučují:

• Pečlivě zvažovat, jaké fotografie sdílíme online a zda je vůbec sdílet
• U citlivých snímků rozmazat nebo zakrýt charakteristické prvky okolí
• Vypnout ukládání GPS souřadnic v nastavení fotoaparátu telefonu
• Pravidelně kontrolovat nastavení soukromí na sociálních sítích

Po dotazech novinářů společnost Graylark Technologies omezila přístup k nástroji pouze pro ověřené vládní agentury. Technologie však ukazuje, že v éře umělé inteligence musíme být stále opatrnější s tím, jaké informace o sobě sdílíme online.

Zdroj: Malwarebytes, 404media, GeoSpy

Sociální sítě bez vlivu miliardářů? Hnutí Free Our Feeds je chce vybudovat do tří let

Český rozhlas

Skupina technologických podnikatelů chce během příštích tří let získat 30 milionů dolarů na vybudování decentralizované sítě sociálních médií, na kterou nebudou mít technologičtí miliardáři žádný vliv.

Kampaň Free Our Feeds chce vytvořit síť aplikací založených na protokolu AT, což je technologie s otevřeným zdrojovým kódem, která stojí za aplikací sociální sítě Bluesky. Sociální síť Bluesky je mikroblogovací platforma, která se nápadně podobá síti X. Není to náhoda, protože v prostředí twitteru původně vznikla.

Základem decentralizované struktury je autentizační přenosový protokol (AT protokol), kdy neexistuje jen jeden server, ale větší množství samostatných serverů, které spolu dokáží komunikovat. Zjednodušeně řečeno si může každý uživatel vytvořit svůj vlastní server, nebo si vybrat svého poskytovatele, informuje server Euronews.

Bluesky se objevila jako jedna z alternativ k platformě X (dříve Twitter), kterou v roce 2022 koupil miliardář Elon Musk. V roce 2023 byla spuštěna první verze, která fungovala na pozvánky. V únoru 2024 pak byla Bluesky otevřena všem a nashromáždila podle nejnovější zprávy společnosti do konce roku přes 23 milionů uživatelů.

Podle Marca Faddoula, jednoho z devíti technických poradců Free Our Feeds, AT protokol také umožňuje uživatelům mít „plnou kontrolu nad tím, kde jsou jejich data umístěna“.

Skupina technologických podnikatelů chce okamžitě získat 4 miliony dolarů a vložit je do nové nezávislé neziskové nadace, která bude platformu rozvíjet. Mezi další technické poradce iniciativy patří bývalí vedoucí pracovníci Mozilly, Social Web Foundation a dalších neziskových organizací.

„Je to ideální chvíle, protože na poli sociálních médií se blíží velká transformace,“ řekl k vytvoření platformy Faddoul.

Zdroj: Český rozhlas

Častí uživatelé sociálních sítí jsou podrážděnější. Jaká si vedla ve studii nejhůře?

inSmart.cz

Častí uživatelé sociálních sítí jsou podrážděnější a vznětlivější než lidé, kteří se jim snaží vyhýbat. Čím více času prohlížením obsahu nebo jeho zveřejňováním tráví, tím větší sklony k agresivitě a frustraci mají. Zjistili to experti z Centra pro kvantitativní výzkum zdraví při Massachusettské všeobecné nemocnici a Harvardské lékařské fakultě. Přispěli tak k celé řadě důkazů o negativních dopadech sociálních sítí na duševní zdraví.

Autoři studie zveřejněné v časopisu JAMA Network Open použili rozsáhlý soubor dat shromážděný ve dvou vlnách projektu COVID States v letech 2023 až 2024. Dotazovali se respondentů na sociální sítě, duševní zdraví a podrážděnost. Dostali odpovědi od téměř 43 tisíc dospělých Američanů.

Tým následně rozdělil respondenty do sedmi skupin podle toho, jak často se sociálními sítěmi (Facebook, Instagram, TikTok a X) pracují – nikdy, méně než jednou týdně, jednou týdně, několikrát týdně, jednou denně, několikrát denně a většinu dne.

Pro vyloučení jiných vlivů sledovali vědci i několik dalších faktorů, jako je politická angažovanost a příslušnost.

Průměrný věk účastníků byl 46 let, přičemž 58,5 procenta z nich se identifikovalo jako ženy, 40,4 procenta jako muži a 1,1 procenta jako nebinární. Vědci jim udělovali skóre podrážděnosti od 5 do 30. Čím vyšší skóre, tím vyšší úroveň podrážděnosti.

Nejhorší je TikTok

Výzkum spojil používání sociálních sítí s vyšším skóre podrážděnosti, informuje server Medical Express. Celkem 78,2 procenta účastníků studie přiznalo, že sociální média používá alespoň jednou denně. Jejich časté užívání přitom korelovalo s vyšším skóre podrážděnosti, v této práci definované jako sklony k hněvu a frustraci.

Podrážděnost spojujeme s celou řadou negativních projevů, třeba s horším duševním zdravím, funkčními poruchami či sebevražedným chováním.

Časté používání sociálních sítí korelovalo s vyšším skóre podrážděnosti i po vyloučení vlivu jiných psychických problémů, jako je úzkost nebo deprese.

Vůbec nejhorší výsledky zaznamenala studie u čínské platformy TikTok. Vliv přitom mělo i přispívání nebo konzumování politických příspěvků.

Je otázkou, zda sociální sítě skutečně vyvolávají podrážděnost, nebo jestli přitahují podrážděné lidi. Vědci však předpokládají, že jde o mnohem komplexnější proces, v němž se tyto faktory vzájemně ovlivňují. To by měly objasnit až další studie, v nichž chce tým také identifikovat možné důsledky pro veřejné zdraví.

Dřívější výzkumy našly souvislosti mezi užíváním sociálních sítí a horší soustředěností, spánkem a depresemi.

Zdroje: 1, 2

Extrémní nadzvukové větry naměřené na planetě mimo Sluneční soustavu

Sciencemag.cz

Astronomové objevili extrémně silné větry, které zmítají rovníkem obří exoplanety WASP-127b. Vítr dosahuje rychlosti až 33 000 km/h a představuje nejrychlejší proudění svého druhu, jaké kdy bylo na planetě naměřeno. Objev byl učiněn pomocí dalekoledu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO) v Chile a poskytuje jedinečný pohled na průběh počasí na vzdáleném světě.

Tornáda, cyklóny a hurikány způsobují na Zemi spoušť, ale vědci nyní objevili planetární větry zcela jiného rozsahu, daleko mimo Sluneční soustavu. Od svého objevu v roce 2016 zkoumají astronomové počasí na plynném obrovi WASP-127b, který se nachází více než 500 světelných let od Země. Planeta je o něco větší než Jupiter, ale má jen zlomek jeho hmotnosti, takže je „nafouklá“. Mezinárodní tým astronomů nyní učinil nečekaný objev: na planetě zuří nadzvukové větry.

„Část atmosféry této planety se k nám pohybuje vysokou rychlostí, zatímco jiná část se od nás stejnou rychlostí vzdaluje,“ říká Lisa Nortmann, výzkumnice z univerzity v německém Göttingenu a hlavní autorka studie. „Tento signál nám ukazuje, že kolem rovníku planety proudí velmi rychlý nadzvukový vítr.

Při rychlosti 9 km za sekundu (což je téměř neuvěřitelných 33 000 km/h) se tryskový vítr pohybuje téměř šestinásobnou rychlostí, než jakou rotuje planeta [1]. „To je něco, co jsme dosud neviděli,“ říká Nortmann. Jedná se o nejrychlejší vítr, jaký byl kdy naměřen v tryskovém proudu, který obtéká planetu. Pro srovnání, nejrychlejší vítr, který byl kdy ve Sluneční soustavě naměřen, byl zjištěn na Neptunu a pohyboval se rychlostí „pouhých“ 0,5 km za sekundu (1800 km/h).

Skupina, jejíž výzkum byl nedávno publikován v časopise Astronomy & Astrophysics, zmapovala počasí a složení planety WASP-127b pomocí přístroje CRIRES+ na dalekohledu VLT ESO. Měřením toho, jak světlo hostitelské hvězdy prochází horními vrstvami atmosféry planety, se jim podařilo určit její složení. Jejich výsledky potvrdily přítomnost vodní páry a molekul oxidu uhelnatého v atmosféře planety. Když však výzkumníci sledovali rychlost pohybu tohoto materiálu v atmosféře, pozorovali – ke svému překvapení – dvojitý vrchol, který naznačuje, že jedna strana atmosféry se pohybuje velkou rychlostí směrem k nám a druhá od nás. Vědci dospěli k závěru, že tento nečekaný výsledek by vysvětlovaly silné proudové větry kolem rovníku.

Při dalším sestavování mapy počasí výzkumníci také zjistili, že póly jsou chladnější než zbytek planety. Existuje také mírný teplotní rozdíl mezi ranní a večerní stranou WASP-127b. „To ukazuje, že planeta má komplexní charakter počasí stejně jako Země a další planety naší soustavy,“ dodává Fei Yan, spoluautor studie a profesor na Čínské vědecko-technické univerzitě.

Výzkum exoplanet se rychle rozvíjí. Ještě před několika lety mohli astronomové měřit pouze hmotnost a poloměr planet mimo Sluneční soustavu. Dnes již dalekohledy, jako je VLT ESO, umožňují vědcům mapovat počasí na těchto vzdálených světech a analyzovat jejich atmosféry. „Pochopení dynamiky těchto exoplanet nám pomáhá zkoumat mechanismy, jako je redistribuce tepla a chemické procesy, což zlepšuje naše chápání vzniku planet a potenciálně vrhá světlo na vznik naší vlastní Sluneční soustavy,“ říká David Cont z Mnichovské univerzity v Německu a spoluautor článku.

Zajímavé je, že v současné době mohou podobné studie provádět pouze pozemní observatoře, protože přístroje, které jsou v současnosti na vesmírných teleskopech, nemají potřebnou přesnost měření rychlostí. Delkohled ELT (Extremely Large Telescope) ESO, který se momentálně staví v blízkosti VLT v Chile, a jeho přístroj ANDES umožní vědcům proniknout ještě hlouběji do vývoje počasí na vzdálených planetách. „To znamená, že pravděpodobně budeme moci rozlišit ještě jemnější detaily vzorců větru a rozšířit tento výzkum na menší, kamenné planety,“ uzavírá Nortmann.

Poznámky [1] Skupina sice přímo nezměřila rychlost rotace planety, ale předpokládá, že WASP-127b je slapově vázaná. To znamená, že planetě trvá stejně dlouho, než se otočí kolem své osy, jako obíhá kolem své hvězdy. Když vědci vědí, jak je planeta velká a jak dlouho jí trvá oběh kolem hvězdy, mohou odvodit, jak rychle rotuje.

Zdroj: Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2025/02

Jak efektivně trénovat neuronové sítě pro segmentaci obrazu? Vědci nabízí řešení

VŠB – Technická univerzita Ostrava

Evoluční optimalizační algoritmy, zejména samoorganizující se migrační algoritmus (SOMA), se ukázaly jako účinné při zlepšování výkonu neuronových sítí pro segmentaci obrazů lidské pleti. Tento přínos potvrdil článek v odborném časopise Scientific Reports, jehož autorem je spolu s kolegy z Vietnamu Ivan Zelinka z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO.

Výzkum podpořený z projektu REFRESH ukázal, že metoda SOMA je v porovnání s tradičními optimalizačními technikami a jinými evolučními algoritmy efektivnější a má potenciál pro využití i v dalších oblastech počítačového vidění.

„Segmentace pleti znamená proces automatického rozpoznávání a oddělování oblastí obrazu, které odpovídají lidské kůži, od těch, které odpovídají jiným objektům či materiálům, například pozadí, vlasy, oblečení apod. Tento proces je klíčový v mnoha oblastech, jako jsou rozpoznávání obličejů, sledování gesta nebo diagnóza kožních onemocnění, což má přímý dopad na oblasti, jako je zdravotní péče nebo bezpečnostní technologie,“ přiblížil motivaci výzkumu profesor Zelinka, který rovněž působí v Industry 4.0 & Automotive Lab projektu REFRESH.

Autoři studie porovnali výkon SOMA s populárními optimalizačními metodami založenými na gradientu, jako jsou ADAM a SGDM, a také s jiným evolučním algoritmem - diferenciální evolucí (DE). Experimenty byly provedeny na datasetu, který obsahuje 245 057 vzorků. Výzkumníci u jednotlivých metod zkoumali jak výkon, tak percepční kvalitu – tedy způsob, jakým lidé vnímají a hodnotí kvalitu obrázků. Výsledky ukazují, že neuronová síť trénovaná pomocí SOMA dosahuje nejvyšší přesnosti (93,18 %), čímž překonává ADAM (84,87 %), SGDM (84,79 %) a DE (91,32 %).

„U práce považuji za důležité dva přínosy. Za prvé jsme ukázali potenciál začlenění evolučních optimalizačních algoritmů, jako je například i SOMA, do trénovacího procesu umělých neuronových sítí. Ne že by neexistovaly jiné algoritmy na učení, nicméně tyto techniky, z jejichž domény pochází diferenciální evoluce nebo SOMA, dokážou nejen učit, ale také navrhovat samotnou strukturu sítě a spoustu jejich dalších parametrů. Dá se tedy říct, že díky těmto technikám můžeme v počítači simulovat evoluční vývoj sítí až k těm, které podávají požadované výsledky. Tato integrace výrazně zlepšuje výkon například při úlohách zpracování obrazu,“ uvedl Zelinka.

„Za druhé námi navržená metoda vykazuje jistou novost a účinnost v porovnání s tradičními optimalizačními technikami založenými na gradientu a jinými evolučními algoritmy. I v tomto případě nejde o vítězství jednoho či druhého algoritmu, ale o jejich inovativní použití,” doplnil.

Podle autorů se metoda rovněž ukazuje jako velmi slibná pro aplikaci v jiných oblastech strojového učení a klasifikace. „Tím, že v tomto směru využijeme další nové technologie, jako jsou například kvantové počítače nebo jejich hardwarové simulátory, bude možné tento přístup dále vylepšit a rozšířit a přispět tak k pokroku ve výše zmíněných oblastech,“ řekl Zelinka.

Umělé neuronové sítě (ANN) a systémy na nich založené (např. i GPT) se staly klíčovou součástí mnoha moderních technologií, které se používají v různých oblastech, jako je rozpoznávání obrazů nebo zpracování textu. Jsou velmi užitečné rovněž v medicíně, například při diagnostice některých onemocnění nebo při řízení zdravotní péče. Tyto sítě jsou inspirovány lidským mozkem a skládají se z propojených "uzlů" neboli neuronů, které spolupracují a učí se z dat. Trénování těchto sítí je ale stále velkou výzvou, protože je složité optimalizovat velký počet parametrů.

Zdroj: VŠB – Technická univerzita Ostrava | Text: Martina Šaradínová, Pr manažerka projektu REFRESH

Ruth Tachezy v podcastu Spotlight: Největší chyba za covidu. Nedokázala jsem si představit, co se stane, líčí viroložka

National Institute of Virology and Bacteriology

„Doufala jsem, že šíření covidu-19 nebude tak rychlé a nebude celosvětové,“ popisuje molekulární viroložka Ruth Tachezy, v čem pandemii nového onemocnění před pěti lety podcenila. Česko se podle ní s pandemií popasovalo dobře, největší problémy vidí zpětně v komunikaci státu.

„Za největší chybu u nás považuji absenci správné a včasné mediální komunikace,“ komentuje pandemické období covidu-19 Tachezy. Kvůli tomu vznikaly ve veřejném prostoru mezery, které byly vyplňovány ne vždy důvěryhodnými informacemi. „Byť to byli odborníci, kteří měli v dané problematice vzdělání, tak bohužel jejich komunikace byla velmi škodlivá,“ vysvětluje viroložka.

V květnu 2021 byla ustanovena mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která fungovala jako odborný poradní orgán ministerstva zdravotnictví. „Teprve v této chvíli jsme si všichni uvědomili, jak je důležité spolupracovat,“ konstatuje Tachezy. To, co se totiž zdálo jako správné řešení pro virologa, nemuselo být nutně funkčním řešením pro demografa nebo právníka.

„Byla to velká škola. Je skutečně nutné, aby v rámci připravenosti spolupracovaly multioborové skupiny. Rozhodovat totiž na základě limitovaných dat tak, aby nevznikly žádné chyby, je velice náročné,“ popisuje v rozhovoru pro Spotlight Tachezy.

Celý rozhovor si můžete pustit na stránkách aktualne.cz nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Vyšly první společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí

Akademie věd České republiky

O česky a německy psané literatuře z českých zemí se dosud vyprávělo v oddělených příbězích. Právě vydaná kolektivní publikace Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760–1920) poprvé nahlíží vývoj literatury u nás jako celek. Knihu edičně připravili Václav Smyčka a Václav Petrbok z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, který ji vydal společně s nakladatelstvím Akropolis.

Publikace sleduje napříč česky i německy psanou literaturou způsoby, jimiž literární díla znázorňovala a utvářela vnímání, jednání a cítění člověka dlouhého 19. století. Vypráví při tom o vzestupu, nacionalizaci a krizi sebeobrazu člověka spojeného od osvícenství s vírou ve schopnost kultivovat a harmonizovat své nitro.

Vedle slavných osobností, jako jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Adalbert Stifter, Marie von Ebner-Eschenbach či Franz Kafka, se zde potkávají i stovky dnes méně známých a zapomenutých autorů a autorek, kteří inovovali literární výrazové prostředky a společně utvářeli moderní obraz člověka.

Co si z četby knihy Tvořeni dějinami může odnést dnešní člověk? Podle Václava Petrboka „přesvědčení, že literatura měla významnou roli při utváření novodobé společnosti v českých zemích, zejména v onom „měšťanském“ 19. století, a to bez ohledu na užívaný jazyk.“ Václav Smyčka doplňuje: „Především uspokojivý pocit, že literatura naší vlasti je mnohem bohatší a pestřejší, než jsme čekali. Žilo zde mnoho skvělých autorů a autorek, o nichž jste se ve škole a v literárních dějinách nemohli nic dozvědět, protože nepsali česky, na jejichž výkonech ale pozdější vývoj i české literatury a kultury stavěl.“

Kdy vznikla myšlenka napsat společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí, jak je kniha koncipována, s čím se tvůrci knihy nejvíce potýkali a k čemu by vztah obou literatur připodobnili? – odpovědi obou editorů jsou k dispozici v rozhovoru na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760–1920)

Zdroje: O knize Tvořeni literaturou s Václavem Smyčkou a Václavem Petrbokem | Akademie věd České republiky

Prvním populacím invazního raka červeného se na Slovensku bohužel daří

Fakulta rybářství a ochrany vod JU

Nedávná studie Borise Liptáka a kolegů publikovaná v časopise BioInvasions Records dokumentuje první výskyt invazního raka červeného (Procambarus clarkii) na Slovensku. Tento druh, původem z jižních oblastí Spojených států a severního Mexika, je celosvětově nejrozšířenějším a nejinvaznějším druhem raka. Je známý svou přizpůsobivostí, schopností vytlačovat původní druhy a narušovat místní ekosystémy.

Díky spolupráci se slovenskými kolegy byla získána data o jeho výskytu na dvou přírodních lokalitách, které jsou napájeny termálními prameny. První lokalita se nachází u Turčianských Teplic ve středním Slovensku, pod komerčním zařízením pro chov akvarijních živočichů (nejpravděpodobnější zdroj populace díky únikům). Tato populace je zatím relativně omezená ve svém rozšíření. Druhá lokalita se nachází přibližně 150 km jižně, poblíž Komárna, a nedávné nálezy naznačují rychlé šíření v této oblasti, pravděpodobně v důsledku vypouštění raků nezodpovědnými chovateli.

Obě populace jsou velmi početné a dobře etablované. Od jejich prvního zaznamenání na jaře 2023 byla zahájena monitorovací a ochranářská opatření s cílem snížit jejich počet a omezit jejich další šíření. Dosud bylo díky koordinovanému úsilí místních partnerů – především Národního parku Veľká Fatra a Chráněné krajinné oblasti Dunajské luhy, odchyceno desetitisíce jedinců.

Podrobné informace lze nalézt v původním článku: Lipták, B., Prati, S., Oficialdegui, F.J., Apfelová, M., Pekárová, S., Kautman, J., Janský, V., Kouba, A., 2024. First populations of invasive red swamp crayfish flourish in Slovakia. BioInvasions Records 13: 825–841. https://doi.org/10.3391/bir.2024.13.3.20

Zdroj: Fakulta rybářství a ochrany vod JU | Autor: doc. Antonín Kouba

AMULET pro šťastný start ve vědě

MATFYZ

Potkají se Francouz, Slovák a Ital… Tak by mohla začínat nejedna anekdota, ale v našem případě tak začala spolupráce studentů v rámci projektu AMULET pod vedením dr. Dominiky Zákutné z Katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty UK.

Fyzik Romain Conan (R.C.), který studoval také na Matfyzu, a dva chemici Štefan Hricov (Š.H.) a Cristian Pilloni (C.P.) v rámci svých doktorátů rozvíjejí syntézu nových nanomateriálů s přesně definovanými strukturními i fyzikálně chemickými vlastnostmi. Jak hodnotí ze svého pohledu práci v tak velkém projektu a jaké cesty do budoucna jim otevírá? Proč vyměnili jižní Francii nebo Sardinii za Českou republiku? A proč je baví pohybovat se na pomezí chemie a fyziky? Nad tím vším jsme s nimi a jejich vedoucí Dominikou Zákutnou (D.Z.) přemýšleli přímo v jedné z laboratoří, kde svůj výzkum provádějí.

Spolupráce v rámci projektu AMULET je nesmírně široká. Jaké části se věnuje vaše skupina?

D.Z.: Naše skupina se zaměřuje hlavně na syntézu multifunkčních nanomateriálů v 0D měřítku (Jako 0D se označují nanomateriály v měřítku menším než 100 nm ve všech směrech – pozn. red.). Takže připravujeme nanočástice, které mají žádané magnetické, elektrické nebo optické vlastnosti, a pak se snažíme definovat jejich odpověď na nejrůznější vnější faktory. Podstatu určité odpovědi pak hledáme v mikrostruktuře konkrétního nanomateriálu.

Ještě zajímavější je cílené spojování více různých vlastností v jednom materiálu a jejich definování na základě vnitřní struktury. V rámci projektu pak tyto 0D materiály slouží k přípravě komplexnějších nanomateriálů požadovaných vlastností. Takže naše práce je, řekněme, jedním ze základních kamenů.

Pracujeme s kovy nebo různými oxidickými materiály se specializací hlavně na syntézu spinelových a perovskitových struktur.

Co je podle vás na této práci nejzajímavější?

D.Z.: Podle mě je pro studenty nejzajímavější fakt, že nejde o jednooborovou činnost. Spojujeme chemii s fyzikou a také se simulacemi na základě teoretických predikcí. Dva členové týmu jsou chemici, jeden fyzik. A nakonec fyzik dokáže dělat chemickou syntézu a chemici dokážou dělat fyziku. Takže díky tomu získávají znalosti napříč obory včetně příslušného teoretického zázemí.

Navíc se konkrétně naše skupina specializuje na charakterizování vlastností připravovaných nanomateriálů prostřednictvím pokročilých technik, zejména s využitím neutronového a synchrotronového záření. Takže jsme v úzké spolupráci se špičkovými pracovišti, která mají k dispozici neutronové reaktory nebo synchrotrony. To určitě není samozřejmá a běžná věc. Přínosné je i poznání organizace výzkumu na takových zařízeních, kdy se musí podávat vědecký návrh na experiment, ten se následně v rámci soutěže hodnotí komisí a celý proces pokračuje až k možnosti provést konkrétní měření, pokud je návrh hodnocen jako kvalitní a přínosný.

C.P.: Pro mě jako studenta je to velká výzva. Pohybujeme se na pomezí chemie a fyziky a já jsem původním školením chemik, takže zvládnout všechny fyzikální koncepty do detailu není opravdu úplně snadné. Aktivně se ale v této věci školím, abych s tím vším dokázal nakládat. A určitě je také velkou výzvou práce s nejlepšími světovými pracovišti v rámci pokročilého testování. Když si člověk uvědomí, že komunikuje s laboratořemi, v nichž jsou mnohdy nejlepší vědci světa, tak to opravdu někdy není snadné. Ale dává mi to hodně a celé to prostředí mě doslova nutí být lepší a lepší…

… abyste nakonec zjistil, že chemie je jen součástí fyziky…

Tak řekl bych, že chemie není jen součástí fyziky. Přeci musím svůj obor trochu bránit… Ale je fakt, že když se pohybujeme v nanoměřítku, tak už oba ty obory jdou paralelně spolu. A pokud se posuneme do ještě menších škál, tak už se opravdu prolínají tak, že je někdy nelze odlišit. Takže ten váš vtip platí i neplatí zároveň.

R.C.: V mém případě je to právě naopak, protože jsem především fyzik a musím se naopak učit hodně z chemie. A je to opravdu zajímavé, protože jak už zmínil Cristian, v nanorozměrech vlastně nelze dělat chemii bez fyziky a fyziku bez chemie. A speciálně při spojování různých vlastností materiálu prostě musíte využít kombinaci fyzikálních i chemických technik.

Takže člověk musí vykročit ze své komfortní zóny, kde si je jistý. Ale to je pro další vědecký růst naprosto skvělé.

Š.H.: Já jsem to měl o něco jednodušší, protože jsem vystudoval bakalářskou chemii, ale pak jsem nastoupil na meziooborové studium chemie a fyziky materiálů, takže jsem se setkal o něco dříve s oběma pohledy a také jsem měl asi více času, aby se mi v hlavě propojovaly.

Pro mě je v tomto projektu nejzajímavější, že na konkrétním vzorku pracuju od začátku až do konce a projdu si tak úplně všechny nutné kroky, od syntézy přes měření až po charakteristiku vlastností. Takže znám celou cestu konkrétního vzorku a sám poznávám její vnitřní závislosti, například jak moc syntéza ovlivňuje konečné vlastnosti. Nejsem odkázaný na data dalších a to je nesmírně obohacující zkušenost.

Jak se tato po všech stránkách pestrá skupina dala dohromady?

D.Z.: Víte, jak začíná dobrý vtip? Potkají se Francouz, Slovák a Ital… Ale doopravdy moje skupina vznikla vlastně pozvolně. Mým prvním studentem byl Štefan, kterého jsem zapojila do laboratorní práce už v průběhu jeho bakalářského studia. To dělám dost pravidelně, že oslovuji motivovanější studenty a nechám je vyzkoušet něco v laboratoři. A některé to baví natolik, že u toho hned zůstanou.

Zajímavý případ je Romain, který byl jako student fyziky na Erasmu na Matematicko-fyzikální fakultě v době covidu. Tehdy bylo všechno online, ale on se zajímal i přesto o laboratorní práci a chtěl si to vyzkoušet doopravdy. Tak jsme se dohodli a Romain udělal spoustu skvělé práce, až se člověk diví, že fyzik někdy dokáže dělat lepší syntézy než chemik. Pak se vrátil do Francie, kde dostudoval magisterské studium, a následně mě kontaktoval, zda by se mohl vrátit do mé skupiny jako doktorand.

Cristian se sem dostal přes mé vazby na univerzitu v italském Cagliari, kde rozvíjíme spolupráci ohledně magnetických a oxidických materiálů. Byl tu už na Erasmu, kdy jsem byla školitelkou jeho magisterské práce. A protože je nesmírně pečlivý a hloubavý, tak jsem ho po dohodě s italskými kolegy také vzala na doktorské studium do Prahy.

Konkrétní rozhodnutí o další kariéře většinou nezávisí jen na odborných parametrech, ale má nepochybně i nějaký osobní a sociální rozměr. Okouzlila vás tedy něčím dalším Česká republika?

C.P.: Samozřejmě, že jsem si Českou republiku docela oblíbil, ale je to vždycky těžké rozhodnutí, zda a kde strávíte čtyři další roky svého života. Fakt je, že Praha je krásné historické město, nicméně mě u vás zaujal především propracovaný systém veřejné dopravy. Vím, že to mnoho lidí bere jako samozřejmost, ale já pocházím z malé vesničky na Sardinii, pak jsem studoval v Cagliari, což je ve srovnání s Prahou také malé město, a vaše veřejná doprava mě prostě uchvátila.

Ale hlavní vliv na mé rozhodnutí měla naše skupina a celkové prostředí, ve kterém člověk pracuje a studuje, že má velkou volnost v rozhodnutích, co konkrétně chce dělat.

R.C.: Pocházím z jihu Francie, a proto mi připadá, že Česká republika je skvěle umístěna v rámci Evropy. V podstatě je všude blízko, což platí i o velkých výzkumných centrech, s nimiž spolupracujeme. A také jsem se na Erasmu zamiloval do Prahy. Takže je to asi podobné, jak zmínil Cristian. Naše skupina navíc pracuje na projektu, který je pro další kariéru z mého hlediska hodně přínosný, a jsem v ní velmi rád.

Š.H.: Jako Slovákovi je mi Česká republika velice blízká, takže ten sociální rozměr celé věci byl pro mě hodně podstatný. Ale stejně důležité jsou všechny možnosti, které tu pro výzkum máme, všechny zkušenosti a celý náš tým, to mohu jen potvrdit.

Když se ještě vrátíme do vzdálenější minulosti, jak jste vnímali fyziku a chemii, nebo obecně přírodní vědy, na střední škole?

C.P.: Pro mě je to podružná otázka. Vybral jsem si sice střední školu se zaměřením na přírodní vědy, která připravovala na univerzitní studium stejného zaměření, ale z mého pohledu byl trochu problém, že jsem se tam nedozvídal zdaleka všechno, co mě zajímalo nebo co jsem chtěl. A na to jsem zareagoval tak, že jsem začal se samostudiem ve velkém. To mě naučilo samostatnosti, kterou jsem později tolik využil na vysoké škole. Shrnul bych to tak, že střední škola mě moc nemotivovala, ale vlastně mě mimoděk naučila, jak studovat. Chápu, že to někomu bude znít trochu podivně…

R.C.: … já chtěl být jako dítě veterinář. Ale na střední škole jsme měli už ve druhém ročníku možnost seznámit se s nanomateriály. Takže jsme chodili na návštěvy různých výzkumných ústavů a podobně. Od té chvíle jsem věděl, že chci pracovat v oblasti nanotechnologií. Sestavil jsem si další výuku tak, aby se zaměřovala právě tímto směrem, a následně jsem pokračoval i na vysoké škole. Od takových dvanácti let mě tedy tato oblast intenzivně zajímá.

Š.H.: Podobně jako Romain, já měl původně plán být lékařem, takže jsem neopomíjel předměty jako biologie nebo chemie. Jenže pak jsem se začal účastnit fyzikální olympiády a chemické olympiády. Na gymnáziu jsem se seznámil s kategorií A chemické olympiády, kde jsem poprvé poznal fyzikální chemii, takže se to všechno nějak propojilo, měl jsem i nějaké programátorské schopnosti.

Projekt AMLUET je mimořádně ambiciózní a široce zaměřený. Jaká z toho pro vás vyplývají rizika?

D.Z.: Pro náš tým konkrétně bylo největší výzvou dosažení syntézy monodisperzních částic, aby například jejich morfologie byla v celém vzorku stejná, aby měly stejnou velikost apod. V současnosti totiž většina publikací diskutuje materiály, které mají dost různorodou vnitřní strukturu, a pak i jejich vlastnosti, nebo přesněji odpovědi na vnější podněty, je možné definovat jen nějak průměrně.

Naším cílem tedy bylo připravit skutečně monodisperzní částice s přesně definovanými vlastnostmi. A to se nám doposud podařilo v průběhu prvního roku už u mnoha vzorků, všechny naše nanomateriály lze také velmi dobře nezávisle replikovat a jejich syntézu přesně řídit.

Teď máme před sebou další úkol, to už jsem naznačila v úvodu. Tím je řízení více fyzikálních vlastností najednou, což znamená udělat druhou homogenní vrstvičku na předchozích plně charakterizovaných nanočásticích z jiného materiálu. I tady už máme velmi slibné výsledky, i když konkrétní syntézy je v mnoha případech ještě nutné lépe promyslet.

A konečně je tu riziko měřítka. Je zřejmé, že laboratorní příprava nějakého malého množství vzorku se liší od výroby ve větším měřítku.

Samozřejmě, musíme počítat i s komplikacemi při využívání pokročilých metod charakterizace na velkých výzkumných infrastrukturách, ale to můžeme ovlivnit jen do určité míry. A musím konstatovat, že náš tým už získal v těchto institucích docela velkou důvěru.

Pokud je vaše práce už mezinárodně uznána, například v neutronové komunitě, určitě je to významné i pro všechny další případné projekty do budoucna. Přemýšlíte už o budoucnosti nejen v rámci projektu AMULET, ale i celé své další kariéry?

Š.H.: Po skončení doktorátu zvažuji kariéru v průmyslu. Samozřejmě, člověk musí být flexibilní a otevřený. Takže pokud by byla nějaká atraktivní nabídka z hlediska tématu v akademické sféře, tak se tomu nebráním. Prioritně bych ale chtěl své poznatky přenést do průmyslu, pravděpodobně spíše v rámci Evropy, než přímo v České republice, i když i tady už se pomalu rozvíjejí nová odvětví, která budou toto know-how potřebovat.

C.P.: Ve spojení s tímto projektem je, samozřejmě, mým cílem naplnit všechny záměry, které před naším týmem ještě stojí. A z mého osobního hlediska doufám, že mi projekt pomůže k vědeckému růstu a že na jeho konci už budu etablovaným vědcem. Určitě mi v tom pomáhají kontakty s vynikajícími pracovišti po celé Evropě a hlavně se skvělými vědci. O tom už jsem trochu mluvil. A po skončení doktorátu se před námi všemi otevírají dvě možnosti. Jít do praxe, nebo zůstat v akademické sféře. V danou chvíli ještě opravdu nevím, která z cest pro mě bude lepší. Obě mají svá pro i proti a myslím, že v mém případě to ukáže až čas.

R.C.: To je opravdu těžká otázka, protože AMULET nám otevírá spoustu možností. Můžeme se dále věnovat chemii i fyzice, a to jak v soukromých firmách, tak v akademické sféře. Navíc jsme v kontaktu s výzkumnými infrastrukturami, takže můžeme pokračovat i tam, například v rámci neutronové vědecké komunity. Ale můžeme to také všechno nějak střídat a přitom zůstat v akademické sféře. Momentálně je o naše obory v tomto pojetí veliký zájem a nepochybně se budou otevírat další a další pracovní místa i v akademické sféře. Je ale těžké odhadnout, co všechno přijde. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli o práci nouzi.

Cílem projektu AMULET (Advanced MUltiscaLe materials for key Enabling Technologies) je vyvinout progresivní, tzv. multiškálové materiály se širokým aplikačním potenciálem, např. v elektrotechnice, lékařství či environmentálních technologiích. Na projektu spolupracuje 8 partnerů. Koordinátorem je Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, dalšími členy konsorcia pak jsou IOCB Prague – Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Přírodovědecká fakulta UJEP, Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, v.v.i., Fyzikální ústav Akademie věd ČR, Matematicko-fyzikální fakulta a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Ústav jaderné fyziky AV ČR a VŠCHT Praha. Projekt získal finanční podporu z OP Jan Amos Komenský Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a je spolufinancován z fondů EU.

Zdroj: MATFYZ

Nová ochrana pred požiarmi bola inšpirovaná izraelským protiraketovým systémom

VEDA NA DOSAH

Podľa vynálezcov revolučného protipožiarneho systému už nestačí bojovať proti požiarom len vodou a tradičnými prostriedkami.

Čoraz častejšie a ničivejšie požiare podnietili Gadiho Benjaminiho a Dr. Adi Naor Pomerantzovú do vývoja inovatívneho protipožiarneho systému, ktorý je inšpirovaný protiraketovým obranným systémom Iron Dome.

Nový koncept protipožiarneho systému s názvom FireDome z dielne izraelského startupu vystreľuje inteligentné kapsuly na vytvorenie skutočného protiplameňového štítu.

Vo vojne s ohňom

„Rovnako ako vo vojne s požiarmi bojujú hasiči, ktorí pôsobia ako pechota a lietadlá, ktoré sú vzdušnými silami, ale neexistuje žiadne podporné delostrelectvo. A to je presne to, čo rozvíjame,“ uviedol pre Times of Israel Gadi Benjamini, spoluzakladateľ a generálny riaditeľ spoločnosti.

Myšlienka sa zrodila pri pozorovaní protiraketového systému Iron Dome v akcii, ktorý je nasadený na ochranu Izraela. „Pýtal som sa sám seba, čo by sa stalo, keby sme použili na obranu pred ohňom podobný prístup, aký máme pri nepriateľských raketách. Zachytili by sme plamene skôr, ako sa dostanú do obytných oblastí?“ pokračuje Benjamini.

Ochrana systému FireDome

FireDome je navrhnutý ako dvojstupňový systém na vytvorenie nedobytnej bariéry vo forme bezpečnej vzdušnej kupoly nad osídlením.

Prvým kľúčovým prvkom je odpaľovač inteligentných kapsúl, ktoré sa podobajú guličkám. Vo vzduchu sa otvoria a uvoľnia ekologický retardér, čím vytvoria bariéru, ktorá blokuje postup plameňov.

Druhá úroveň obrany je zverená umelej inteligencii, ktorá pomocou siete senzorov a kamier deteguje horúce miesta a lietajúce uhlíky. Tie sú vďaka cielenému zásahu systému okamžite uhasené.

„Cieľom je chrániť 360-stupňovú oblasť, ako je kupola, takže aj keď niekoľko iskier prejde cez primárnu bariéru, sú okamžite neutralizované,“ vysvetľuje generálny riaditeľ.

Testovanie systému

FireDome plánuje testovať svoj technologický štít v Izraeli od mája vo vysokorizikových oblastiach, ako sú zalesnené oblasti alebo kopce okolo Jeruzalema.

Skutočným testom však budú Spojené štáty, kde chce startup začať testovať v roku 2026, a to najmä v oblastiach sužovaných čoraz ničivejšími požiarmi v Los Angeles a San Franciscu. Samotná Kalifornia bola minulý týždeň dejiskom zúriacich požiarov, ktoré spôsobili škody vo výške viac ako 150 miliárd dolárov.

„Je príliš skoro na vyvodenie definitívnych záverov, ale náš systém by mohol v takýchto prípadoch niečo zmeniť,“ hovorí Benjamini.

„Už si nemôžeme dovoliť bojovať s požiarmi len vodou a tradičnými prostriedkami,“ Gadi Benjamini.

Voda už nestačí

Zakladatelia systému FireDome vedia, že majú málo času na demonštráciu účinnosti svojho technologického štítu. Spoločnosť preto urýchľuje svoj rozvoj, čiastočne vďaka financovaniu investorov do klimatických technológií vo výške 4,5 milióna dolárov.

„Už si nemôžeme dovoliť bojovať s požiarmi len vodou a tradičnými prostriedkami,“ uzatvára Benjamini.

Ak sa ukáže, že intuícia mladých vynálezcov má praktické výsledky, čoskoro by sme mohli vidieť sieť technologických dómov chrániacich našu krajinu pred hrozbou požiarov.

Zdroje: FireDome, Times of Israel

Matematika odhaluje skryté vzory sítí

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Matematika je často vnímána jako neosobní a odtažitá věda plná vzorců a čísel. Samuel Braunfeld z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, řešitel projektu JUNIOR STAR, vnímá matematiku jinak. Vidí v ní fascinující svět, kde se jazyk a logika protínají, aby rozkryly komplexní struktury, které ovlivňují náš každodenní život.

Jeho výzkum propojuje abstraktní teorii modelů s praktickým studiem složitých sítí, jako jsou počítačové systémy, sociální sítě nebo biologické struktury. Výsledky jeho práce mohou přinést nejen nové teoretické poznatky, ale i praktická řešení pro správu dat a zpracování informací.

Cesta Samuela Braunfelda ke studiu matematiky byla spletitá. Jednu dobu dokonce zvažoval studium literatury. Nakonec ho však matematika, představující podle něj nekončící intelektuální výzvu, okouzlila. Jeho zvědavost vzbudila zejména teorie modelů.

„Teorie modelů je podmanivá, protože se soustředí na jazyk a interpretaci,“ říká řešitel projektu. „Je to jako být součástí vtipu, kdy jazyk neustále interpretujete jinak, než jste zamýšleli, a na konci se dostanete k důkazu, který vás překvapí.“ Právě tato kombinace jasné logické struktury a kreativního přemýšlení tvoří páteř jeho současného výzkumu.

Teorie modelů jako klíč k dekódování sítí

V rámci svého projektu JUNIOR STAR zkoumá, jak by se teorie modelů dala aplikovat na různé typy sítí. Ty se vyskytují všude kolem nás – od sítě mezilidských vztahů přes složité počítačové systémy až po biologické procesy v našem těle.

Ačkoliv se na první pohled mohou zdát tyto sítě velmi odlišné, jeho hypotéza je jednoduchá: každou síť lze zařadit do jedné ze dvou kategorií. Buď je natolik strukturovaná, že ji lze rozdělit na jednodušší části, které spolu snadno komunikují, nebo je tak složitá, že se žádná zjednodušující analýza nehodí. „Není žádná střední cesta – buď se síť rozpadá na přehledné komponenty, nebo je tak složitá, že s ní musíme zacházet jako s celkem,“ říká Braunfeld.\

Efektivní reprezentace sítí

Pokud se hypotéza potvrdí, výzkum by mohl výrazně přispět k pochopení, jak a kdy lze se sítěmi efektivně pracovat a ukládat je s minimálními nároky na kapacitu i čas. Výsledky projektu nejenže prohloubí porozumění vztahu mezi zdánlivě vzdálenými obory – modelovou teorií a kombinatorikou – ale mohou také ovlivnit další oblasti.

Klíčovým cílem projektu je zjistit, kdy jsou sítě dostatečně jednoduché pro další zpracování. „Výzkum poskytne zásadní poznatky o tom, v jakých prostředích mohou konkrétní programovací techniky efektivně fungovat,“ vysvětluje doktor Braunfeld. Tyto poznatky jsou důležité pro rozvoj informatiky i správu velkých datových systémů.

Nový tým spolupracuje s odborníky z Evropy i USA

Jeho výzkum má také mezinárodní přesah. Doktor Braunfeld pracuje s odborníky z Evropy i z USA. Zkušenosti z různých výzkumných prostředí mu pomáhají nejen při vědecké práci na projektu, ale i při vedení vlastního týmu, který díky podpoře GA ČR sestavil. „Vedení týmu je pro mě nová výzva, ale zároveň příležitost podpořit mladé výzkumníky a pomoci jim rozvíjet jejich vlastní nápady,“ dodává s nadšením.

Zdroj: Grantová agentura ČR

Granty JUNIOR STAR jsou určeny pro excelentní začínající vědce, kteří získali titul Ph.D. před méně než 8 lety a kteří již publikovali v prestižních mezinárodních časopisech a mají významnou zahraniční zkušenost. Díky pětiletému financování s možností čerpat až 25 milionů Kč umožňují granty JUNIOR STAR vědecké osamostatnění a případné založení vlastní výzkumné skupiny. Na podporu dosáhne pouze zlomek podaných projektů. Od roku 2024 bylo podpořeno 17 z celkových 175 návrhů projektů.

Dvanáct let výzkumu vtělila do knihy o nepovedeném atentátu

Technická univerzita Liberec

Když se prvního máje 1949 ozvala ohlušující rána v liberecké ulici U Novostavby, psaly noviny o výbuchu plynu. Ve skutečnosti explodovala nálož, jež měla zasáhnout komunistické funkcionáře na tribuně před radnicí. Komunistická justice měla každopádně kauzu, která je dnes známá jako Krysličkova aféra a odstartovala sérii politicky motivovaných politických procesů. O této málo známé etapě liberecké historie napsala knihu naše absolventka Markéta Filla.

Nová kniha Krysličkova „teroristická skupina“ s podtitulem Poválečný Liberec a následky nepovedeného atentátu vychází z výzkumu, který Markéta Filla započala ve své diplomové práci na Katedře historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL. Autorka sbírala podklady pro knihu dlouhých 12 let.

Na rozdíl od většiny účelových a zmanipulovaných politických procesů 50. let měla tato kauza reálný základ v pokusu o protikomunistický odboj nebo jinými slovy také teroristický čin, že?

Ano, tak zvaná Krysličkova teroristická skupina připravovala v roce 1949 atentát na prvomájovou tribunu v libereckém centru. Cílem byli komunističtí funkcionáři. Nešťastnou náhodou ale připravovaná nálož vybuchla jinde a zničila dům v ulici U Novostavby, na místě dnešního rozšíření Krajské nemocnice Liberec. V troskách zahynul Kryslička a tři další muži – dva spolupracovníci Krysličky a otec jednoho z mužů, který nejspíš neměl se skupinou nic společného. Několik dalších obyvatel domu bylo vážně zraněno. V následném politickém procesu byli souzeni nejen skuteční, ale i pouze domnělí spolupracovníci Krysličky.

Kdo byli odsouzení lidé a jaké dostali tresty?

V hlavním procesu bylo odsouzeno šest lidí. Například Jan Šolc (otec Jana Šolce, někdejšího poradce prezidenta Václava Havla, pozn. redakce), který byl s obžalovanými coby vazební lékař ve styku. Všichni dostali na svou dobu vysoké tresty, které si z více než poloviny odseděli. Zmíněný Jan Šolc byl odsouzen do vězení na 13 let, za mřížemi strávil 8 let, Vojtěch Talík byl odsouzen na dvacet let, na následky podmínek ve věznici ale zemřel. Karel Kafka dostal trest 17 let vězení. Jediná žena, Jarmila Stolínová, byla odsouzena k 11 letům vězení. Na proces „Talík a spol.“ byla navázána řada dalších procesů s významnými osobnostmi Liberce – například s policejním velitelem či s běžnými občany.

Dá se dnes říci, kolik lidí bylo souzeno právem a kolik z obžalovaných se stalo oběťmi konstruktu Státní bezpečnosti?

Tresty napovídají, že se jednalo o proces, který byl pro režim významný. Nakolik byli ale odsouzení skutečně účastni na protistátní činnosti a nakolik šlo o konstrukci Státní bezpečnosti, a tedy čistě politický proces, je dnes těžké říci. Je logické, že se každý stát brání tomu, aby občané k vyjádření nespokojenosti s režimem užívali takto násilných prostředků. Ovšem musíme si uvědomit, jaké metody vyšetřovatelé volili. Byly nezákonné i v rámci omezené právní svobody tehdejšího Československa. Tresty tak hodnotím jako opravdu velmi tvrdé. Stejně tak dopady na rodinné příslušníky odsouzených. V jejich případě mluvíme o tak zvané mimosoudní perzekuci – byl jim zabaven majetek, u kterého museli následně složitě a ne vždy úspěšně reklamovat, že náleží jim a ne odsouzenému. Přišli o zaměstnání, museli se stěhovat, péče o děti byla pouze na nich. Kontakt s partnerem nebo rodičem byl velmi omezený a pro malé děti navíc často velmi traumatizující. Je to patrné třeba ze vzpomínek Milady Šolcové, která se snažila o udržování kontaktů otce se synem.

Vraťme se ještě na začátek vašeho výzkumu. Katedra historie FP TUL se intenzivně věnuje výzkumu politických procesů z 50. let minulého století. Proč jste si vybrala právě Krysličkovu teroristickou skupinu jako svoji diplomovou práci?

Téma práce mi nabídla Kateřina Portmann, která byla na katedře historie vedoucí mé diplomové práce. Ta mne také seznámila s Janem Šolcem – pamětníkem, který mi vyprávěl o příchodu do poválečného Liberce, práci svého otce a také o jeho odsouzení v politickém procesu navázaném právě na tak zvanou Krysličkovu teroristickou skupinu. Téma mě pak pohltilo.

Příběh skládaný po střípcích

Bylo už téma někde zpracováno? A jaké dokumenty jste musela prostudovat?

Do té doby jsem o Krysličkovi, ale ani o výbuchu domu v ulici U Novostavby neslyšela. Nebylo to vůbec téma a nebylo nikde zpracováno. Musela jsem proto pátrat v archivech. Protože ale hlavní složka k výbuchu byla skartována, skládala jsem příběh po střípcích, které se objevovaly v navazujících procesech. Hodně mi také pomohli pamětníci, když vzpomínali na své dětství či na své příbuzné. Dohromady jsem s knihou strávila dvanáct let, z toho první tři roky mi zabralo koncipování diplomové práce.

Proč jste se rozhodla téma zpracovat a vydat knižně a pro koho je kniha určena?

Možná to znáte – odevzdáte text, svážete diplomku, ale pak zjistíte, že něco chybí, nebo vám další archivní prameny ukáží, že je to malinko jinak. Nejprve jsem to zkusila doplnit formou odborného článku, ale zjistila jsem, že to nestačí a že chci celý příběh nejen uzavřít, ale hlavně přenést do povědomí Liberečanů. Diplomky totiž zůstávají často interní záležitostí, ale kniha má potenciál šířit příběh dál. Věřím navíc, že zaujme nejen na severu, protože v rámci československých poválečných dějin je to významná událost. Takových nebylo mnoho.

Podařilo se vám tedy příběh uzavřít?

Doufám. Ale samozřejmě už mám nějaké drobnosti, které bych ráda doplnila (smích).

Představte krátce Josefa Krysličku, jeho činnost za války a jeho vztah ke komunistickému režimu. Uvádí se, že byl za války partyzánem s „pochybnou pověstí“. Proč?

Josef Kryslička byl v období protektorátu četník. V té době to znamenalo, že balancujete mezi rolí kolaboranta s okupačním režimem a strážcem zákona. Kryslička si svou stranu jasně vybral nejpozději v květnu 1945, kdy byl prokazatelně členem partyzánské skupiny. Problematické je, že tato skupina se účastnila masakru německy hovořících obyvatel v Mladkově (okres Ústí nad Orlicí v dnešním Pardubickém kraji, pozn. redakce). A mnohé indicie naznačují, že byl přítomen i Josef Kryslička. Jestli to byl důvod, proč odešel do Liberce, to nevím. Ale i zde vystupoval jako hrdý partyzán a komunista. A jako takový se podílel na únorovém puči v roce 1948 a následné konsolidaci moci komunistické strany.

Přesto později připravoval teroristický čin namířený proti komunistické moci. Proč atentát skupina chystala? A do jaké míry šlo o fabulaci vyšetřovatelů?

Je těžké určit, co z informací ve vyšetřovacích a soudních spisech je pravdivé, a co je kompletní fabulace Státní bezpečnosti. Díky srovnání různých pramenů a pamětníkům, kteří zavzpomínali na samotný výbuch či odsouzené v politickém procesu, mohu vcelku určitě říct, že útok byl opravdu připravován. Jen shodou nešťastných okolností došlo k předčasné detonaci, která usmrtila tři odbojáře a otce jednoho z nich. Důvodem radikalizace Josefa Krysličky, který byl zřejmě hlavou celé skupiny, mohlo paradoxně být ‚čištění‘ oficiálních struktur od nekomunistických ‚kádrů‘. V druhé polovině roku 1948 byl Kryslička odvolán ze všech svých funkcí a politická perzekuce se dotkla i jeho přátel. Režim se stavěl zády k těm, kteří jej pomáhali budovat.

Když mluvíme o politických procesech, evokuje nám to zcela vykonstruované případy, kdy byli odsouzeni nevinní lidé, kteří se přiznávali na základě mučení a nehumánních praktik. I v tomto případě byla na začátku zpráva o výbuchu plynu. Není přeci jen možné, že to tak skutečně bylo, konstrukt o připravované explozi vznikl posléze a přiznání domnělých aktérů bylo nepravdivé a vynucené?

Domnívám se, že Kryslička a jeho přátelé skutečně připravovali výbuch, nejspíše u oné prvomájové tribuny. Podporují to zprávy pyrotechniků, které jsem dohledala v archivu. Nejspíše šlo o pozůstatky výbušnin z války. A vzpomínka jednoho z pamětníků, který vyprávěl, že v rodině se otcův podíl na přípravách výbuchu tradoval.

V kolik hodin a kde přesně došlo k výbuchu?

Exploze nastala 1. května 1949 v brzkých ranních hodinách v domě v ulici U Novostavby (v místě dnes vzniká nový nemocniční pavilon, pozn. redakce). Cílem však byla prvomájová tribuna před libereckou radnicí na dnešním náměstí Dr. E. Beneše. Respektive komunističtí funkcionáři a představitelé města, kteří na ní měli stát. Paradoxně zde měl být i MUDr. Jan Šolc, později odsouzený ve zmíněném politickém procesu „Talík a spol.“, navázaném na výbuch.

Proč se ale tehdy v novinách hovořilo ‚jen‘ o výbuchu plynu?

Zde potřebné prameny chybí, byly bohužel skartovány. Můžeme se tak jen domnívat, zda to vyšetřovatelé nepoznali, nebo nechtěli skutečnou příčinu šířit veřejně. Z navazujících politických procesů je patrné, že v počátečním pozastavení vyšetřování hrál svou roli tehdejší liberecký policejní velitel Ladislav Mádle. Za jeho působení byli údajní členové Krysličkovy skupiny vyšetřováni pouze pro neoznámení trestného činu, nikoliv ze spoluúčasti. Nakonec byl ale i Ladislav Mádle odstaven a souzen a Státní bezpečnost připravila s původně obviněnými velký politický proces.

Pomohl rodině a dostal 13 let

Původní verzi o výbuchu plynu rozporoval v kauze odsouzený lékař Jan Šolc. Proč byl nakonec také obžalován?

Jan Šolc působil jako městský lékař, byl tedy od začátku na místě výbuchu a podle vzezření trosek usoudil, že se nejedná o výbuch plynu. Sám ke skupině nepatřil, ale z titulu své funkce se setkával i se zadrženými ve vazební věznici. Tak přišel do kontaktu s Vojtěchem Talíkem a ostatními, kteří byli podrobeni nevybíravým vyšetřovacím metodám StB. Doktor Šolc se tehdy zachoval velmi lidsky a pomohl zadrženým zprostředkovat kontakt s rodinou, což se stalo základem jeho obvinění. Na to byla, pro potřeby procesu, naroubována obvinění další.

Základem obvinění Jana Šolce bylo, že jako městský lékař zprostředkoval kontakt s rodinou. Za to dostal 13 let? Jak to vnímáte? A jaká byla u jeho osoby právní kvalifikace?

Problém byl, jak to vnímal tehdejší režim – onen zprostředkovaný kontakt s rodinou byl klasifikován jako velezrada – připojil se tak totiž dle obžaloby ke skupině, která chtěla 'rozvrátit lidově-demokratické zřízení'. Zajímavé je, že Šolcovo obvinění, ač je doslova prošpikované dobovou propagandou, je mnohem konkrétnější než obvinění ostatních. Vysvětluji si to tak, že nevzniklo v hlavách estébáků, ale stálo na skutečné pomoci, kterou doktor Šolc poskytoval zadrženým ve vazební věznici. Ráda bych zmínila, že stejně lidsky se choval i k internovaným v poválečných táborech, kam byli posíláni ti, které společnost označovala za Němce.

Kdy proces začal a skončil? A jaké další procesy následovaly?

Proces byl velmi krátký, jak je pro politické procesy typické – obžalovaní se museli své výpovědi předem naučit. Během dvou dnů, 17. a 18. května 1951 se tak přiznali ke všem obviněním a vyslechli si rozsudek. V jeho odůvodnění soud naznačil návaznost na některé další procesy nejen na Liberecku. Za všechny zmíním proces s národně-socialistickým poslancem Emilem Weilandem. Ten se konal o rok dříve, ale měl dohru v navazujícím procesu o několik let později. A v tomto navazujícím procesu byl odsouzen i jeden z propuštěných z Krysličkovy kauzy, František Zima. Weilandův proces byl navázán na proces s Miladou Horákovou, a na něj naopak vyšetřovatelé našroubovali proces s ‚Krysličkovou skupinou‘. A tak dále. Vnikla tak široká síť vzájemně provázaných procesů a vykonstruovaných obvinění. Obvinění, která kdyby alespoň z poloviny odpovídala skutečnosti, neměl by komunistický režim šanci udržet se u moci. Proces ‚Talík a spol.‘, jak se údajná Krysličkova skupina nazývala, tak nebyl první, ale ani zdaleka poslední.

Jaké máte na svůj výzkum a novou knihu ohlasy a co jste se sama dozvěděla?

Kniha je ‚venku‘ vcelku čerstvě (vyšla před Vánoci, pozn. redakce), ale podle ohlasů, které se ke mně dostaly, se jí podařilo zasáhnout nejen liberecké čtenáře. To mne těší, protože v kontextu Československa se jedná o vcelku významnou odbojovou činnost, ač nepovedenou. Byl to komplikovaný příběh, se kterým jsem žila několik let. Ale ukázal mi, že dějiny skutečně nejsou černobílé a nelze vždy říci, že někdo je pouze padouch, nebo hrdina.

Učíte na základní škole s badatelským zaměřením v Praze. Jste ale stále v kontaktu s libereckou univerzitou?

Jsem. Díky Kateřině Portmann, vedoucí mé diplomové práce, mám dnes možnost oponovat některé další absolventské práce, které by si rozhodně také zasloužily vydat. Mám radost z toho, že moje Alma mater vychovává celou řadu skvělých historiků.

Zdroj: Technická univerzita Liberec | Adam Pluhař

Markéta Filla (* 1988) | Obor učitelství dějepisu a ZSV absolvovala na katedře historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL v roce 2014. V roce 2022 získala doktorát Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Zabývala se českými a československými dějinami. Disertaci zpracovala na téma Činnost československých tajných služeb v Berlíně mezi lety 1945-68. Učí na 2. stupni laboratorní základní školy v Praze na Žižkově.

Jak zrušit Facebook a proč byste to měli udělat hned teď?

Inteligentnisvet.cz

Chraňte svá data! Facebook sbírá informace, které používá AI, a pravidelně čelí útokům. Zde je návod, jak zrušit účet na Facebooku.

Stejně jako většina sociálních sítí, i Facebook si o vás shromažďuje velké množství dat, ze kterých se od loňska dokonce učí i umělá inteligence společnosti Meta. Toto zjištění může být pro některé uživatele znepokojivé. Dalším rizikem mohou být hackerské útoky na společnost Meta, které se dějí pravidelně.

Pokud tedy chcete ochránit svá data, nejjednodušší cesta je úplné vymazání. Když data neexistují, nemohou být ukradena. Navíc má Meta za sebou poměrně hodně kauz týkajících se úniku osobních informací uživatelů a ztráta důvěry v bezpečné uchování dat je dalším dobrým důvodem k vymazání účtu a přechodu na jinou platformu.

Společnost však vymazání účtu nijak neulehčuje. Abyste se dostali k jeho úplnému smazání, musíte vědět, kam přesně v nastavení účtu zamířit. V dnešním článku na webu Inteligentnisvet.cz si tedy popíšeme, jak na to, abyste smazali svůj účet na Facebooku v roce 2025, přesně krok za krokem.

Facebook: Vymazání účtu přes web

Cesta k smazání účtu na webu je poměrně zdlouhavá. Začněte na hlavní stránce Facebooku, kde klasicky prohlížíte svůj feed. Klikněte na svou profilovou fotku a vyberte možnost Nastavení a soukromí. V této sekci zvolte Nastavení. Na levé straně pod lupou najdete sekci Centrum účtů a v ní vyberte modře napsanou možnost Více najdete v Centrum účtů.

Na nové stránce vyberte kategorii Osobní údaje, kde uvidíte své základní údaje. Nyní přecházíme do finále. Úplně dole naleznete možnost Vlastnictví a nastavení účtu – tu zvolte a poté vyberte Deaktivace nebo odstranění.

Objeví se nabídka se všemi účty, které máte založené v rámci Mety. Vyberte svůj Facebook účet, zvolte možnost Odstranění účtu a klikněte na Pokračovat. Facebook vás vyzve k zadání hesla a jakmile jej zadáte, váš účet bude úspěšně smazán.

Facebook: Odstranění účtu skrze mobilní aplikaci

Odstranění účtu je o něco jednodušší přes mobilní aplikaci. Nejprve klepněte na svůj profilový obrázek vpravo nahoře v liště. Zde vyberte ikonu Nastavení (ozubené kolo), a poté klepněte v sekci Centrum účtů na modře zvýrazněnou možnost Více najdete v Centru účtů.

Nakonec v této sekci zvolte Osobní údaje a poté Deaktivace nebo odstranění účtu. Následující postup je stejný jako v případě webového rozhraní, takže pokud chcete svůj Facebook vymazat, nejjednodušší cesta je rozhodně ta skrze mobilní aplikaci.

Zdroj: Inteligentnisvet.cz

Lék na ranou Alzheimerovu chorobu či sprej do nosu na anafylaktickou reakci. Přelomové novinky, které loni schválila evropská agentura

Zdravotnický deník

V loňském roce doporučila Evropská léková agentura (EMA) registrovat celkem 114 léků, zatímco jen u pěti vydala negativní stanovisko. Ze schválených přípravků přitom mělo 46 novou účinnou látku, která nikdy předtím nebyla v Evropské unii povolena. Mezi nimi je řada léků, které vynikají svým přínosem k řešení potřeb veřejného zdraví nebo inovací, kterou představují. Agentura tak doporučila například první lék k léčbě časné Alzheimerovy choroby, první bezjehlovou formu adrenalinu k léčbě alergických reakcí, první léčbu nádorů spojených s von Hippel-Lindauovou chorobou a dva nové antibiotické léky k léčbě závažných infekcí. EMA také doporučila několik nových vakcín, včetně jedné na ochranu proti onemocnění Chikungunya, nové mRNA vakcíny proti onemocnění dolních cest dýchacích způsobeným respiračním syncyciálním virem (RSV), a rozšířila použití vakcíny mpox.

Stejně jako v předchozích letech byla nejsilnější terapeutickou oblastí rakovina s 28 doporučeními pro onkologické léky. EMA vydala také 28 doporučení pro nové biosimilární produkty pokrývající širokou škálu onemocnění, včetně několika typů rakoviny, osteoporózy, makulární degenerace a nemocí, které zahrnují abnormální imunitní odpověď, jako je plaková psoriáza, ulcerózní kolitida a Crohnova choroba. To je dobrá zpráva pro pacienty, protože biosimilars činí léčbu dostupnější a mohou poskytnout širší přístup k lékům, které mohou potenciálně změnit život.

V publikaci, v níž Evropská léková agentura shrnula dění na poli schvalování léčiv v uplynulém roce, přinesla také přehled léků, které znamenají ve své terapeutické oblasti velký pokrok. V oblasti onkologie jde o přípravek Welireg (belzutifan) k léčbě nádorů spojených s von Hippel-Lindauovou chorobou a pokročilým světlým renálním karcinomem. Jedná se o první lék k léčbě von Hippel-Lindauovy choroby, vzácné genetické poruchy způsobující cysty a nádory.

V kardiologii vypíchla léková agentura lék Winrevair (sotatercept) k léčbě dospělých pacientů s plicní arteriální hypertenzí, což je vzácný, dlouhodobý a život ohrožující stav, při kterém mají pacienti abnormálně vysoký krevní tlak v plicních tepnách. U endokrinologie přinesl zásadní posun lék Emcitate (tiratricol), což je první léčba periferní tyreotoxikózy u pacientů s Allan-Herndon-Dudleyho syndromem, ultravzácným, chronickým a těžce invalidizujícím onemocněním způsobeným mutacemi v genu kódujícím protein přenašeče hormonů štítné žlázy MCT8.

V případě hematologie podle EMA znamenal zásadní posun lék Beqvez (fidanacogene elaparvovec), což je nová léčba genovou terapií hemofilie B, vzácné dědičné krvácivé poruchy, a také perorální přípravek Fabhalta (iptacopan), který je určen pro dospělé s paroxysmální noční hemoglobinurií, vzácnou genetickou poruchou a potenciálně život ohrožujícím onemocněním krve vedoucím k předčasné destrukci červených krvinek imunitním systémem. Přelom přinesla také Voydeya (danicopan), první perorální léčba proti reziduální hemolytické anémii u pacientů s paroxysmální noční hemoglobinurií.

Na poli infekcí měl přelomový význam lék Emblaveo (aztreonam-avibaktam), antibiotikum indikované k léčbě komplikovaných nitrobřišních a močových infekcí, nemocniční pneumonie a infekcí způsobených určitými typy bakterií, které jsou rezistentní vůči mnoha běžně dostupným antibiotikům a kde pacienti mají omezené nebo dokonce žádné možnosti léčby.

V neurologii přinesly největší posun přípravky Leqembi (lecanemab) k léčbě mírné kognitivní poruchy nebo demence způsobené Alzheimerovou chorobou u pacientů, kteří mají pouze jednu nebo žádnou kopii genu ApoE4, a také Qalsody (tofersen), což he nová terapie pro léčbu dospělých pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), vzácným a často smrtelným onemocněním, které způsobuje oslabení svalů a vede k paralýze. Tento lék je indikován k léčbě dospělých s ALS, kteří mají mutaci v genu pro superoxiddismutázu 1 (SOD1).

Na poli alergií EMA zdůraznila přípravek Eurneffy (epinefrin), který přináší první nouzovou léčbu proti alergickým reakcím, která se podává jako nosní sprej, nikoli jako injekce. A v oblasti vakcín agentura vypíchla novinku Ixchiq, což je první vakcína v EU na ochranu dospělých před onemocněním způsobeným virem Chikungunya přenášeným na člověka infikovanými komáry. Chikungunya je endemická v mnoha (sub)tropických zemích a způsobuje opakující se epidemie. Kvůli klimatickým změnám se může rozšířit i do dosud ušetřených oblastí.

V rámci ochrany veřejného zdraví pak EMA připomíná onemocnění mpox a fakt, že v září bylo doporučeno rozšíření používání vakcíny proti neštovicím a mpox Imvanex i pro na dospívající ve věku od 12 do 17 let, v listopadu následovalo doporučení v emergentních případech i pro děti mladší 12 let.

Připomeňme ale také, že EMA vydala i pět negativních stanovisek. Jednalo se o přípravky Cinainu (allium/citrus/paullinia/kakao) k léčbě středně těžké až těžké alopecie areata, onemocnění způsobujícího vypadávání vlasů na pokožce hlavy nebo na jiných částech těla, Kizfizo (temozolomid) k léčbě neuroblastomu, vzácné rakoviny, která se tvoří z nezralých nervových buněk, Masitinib AB Science (masitinib) na amyotrofickou laterální sklerózu, Nezglyal (leriglitazon) pro pacienty mužského pohlaví s mozkovou adrenoleukodystrofií, genetickým stavem, který poškozuje membránu pokrývající nervové buňky v mozku a míše, a Syfovre (pegcetacoplan) k léčbě geografické atrofie sekundární k věkem podmíněné makulární degeneraci, progresivnímu onemocnění sítnice způsobujícímu postupné zhoršování zraku.

Zdroj:

Zdravotnický deník

Po potratu by rodiče měli dostat dva týdny placeného volna, navrhují britští poslanci

Zdravotnický deník

Po ztrátě nenarozeného dítěte by rodiče ve Velké Británii měli mít možnost využít dvoutýdenní placené pracovní volno, aby mohli truchlit. Tak zdůvodňuje skupina britských poslankyň a poslanců návrh na změnu pracovního práva v zemi. Tato možnost by měla být dostupná všem ženám, které potratí před 24. týdnem těhotenství, a také jejich partnerům či partnerkám. Doporučuje to parlamentní Výbor pro ženy a rovnost. Na téma upozornil deník The Guardian.

Ztráta dítěte i před jeho narozením je spojena s obrovským zármutkem, který zasáhne jak matku, tak její protějšek, a proto by jim mělo být umožněno truchlit. Navzdory tomu, jak je tato situace náročná, doposud není ve Velké Británii nijak ošetřena z hlediska pracovního práva. To se rozhodl parlamentní Výbor pro ženy a rovnost změnit a ve své zprávě navrhuje, aby došlo v tomto ohledu ke změně, protože je třeba, aby tento „zármutek byl uznán i zákonem“.

Skupina poslankyň a poslanců to zdůvodňuje tím, že zhruba každé páté těhotenství v zemi skončí potratem před 24. týdnem, což je asi 250 tisíc případů ročně, a zhruba každá pátá žena během svého reprodukčního života prožije potrat.

„Nebyla jsem připravená na šok z potratu v práci během mého prvního těhotenství. Stejně jako mnoho jiných žen jsem musela jít na nemocenskou. Ale já jsem byla pohlcená smutkem, nikoliv nemocná. Cítila jsem pocit obrovské ztráty. Potrat a ztráta těhotenství mohou být pro ženy a jejich rodiny zničující, s emocionálními i fyzickými následky. Takové zkušenosti bohužel nejsou neobvyklé, a přesto současná legislativa neodpovídá této tvrdé realitě,“ citoval deník The Guardian zdůvodnění návrhu Sarah Owen, labouristické poslankyně a předsedkyně výboru. Cílem výboru je, aby se rodičům po ztrátě nenarozeného dítěte dostalo odpovídající podpory.

Už nyní někteří britští zaměstnavatelé, včetně NHS, dobrovolně nabízí ženám po samovolném potratu, možnost čerpat několik dní placeného volna, ale stávající zákonná úprava tyto situace neřeší.

Už nyní mají ženy, které porodí mrtvé dítě po 24. týdnu těhotenství či přijdou o dítě před 18. rokem věku možnost čerpat dvoutýdenní placené rodičovské volno, aby mohly truchlit nad ztrátou dítěte. Tuto možnost mají i jejich partneři či partnerky. Výbor chce v tomto ohledu narovnat podmínky pro oba truchlící rodiče, protože podle jeho zjištění zármutek, který zažívají, je obdobný. Podle zprávy výboru však tako „fyzická a emocionální bolest“ ze ztráty těhotenství není vždy „brána vážně“, a i v rámci zdravotnického systému se ženy setkávají s tím, že je na potrat nahlíženo jen jako na „klinickou epizodu“.

Pokud však dojde k úmrtí nenarozeného dítěte před 24. týdnem těhotenstvím, stávající úprava pracovního práva dává ženám jedinou možnost, a to čerpat nemocenskou. To je však podle výboru „nevhodná a neadekvátní“ forma podpory ze strany zaměstnavatele, protože „neposkytuje přiměřenou diskrétnost či důstojnost“ a současně mohou být ženy v důsledku (dalšího) čerpání nemocenské vystavené diskriminaci na pracovním trhu. Navíc nízká výše nemocenských dávek může vést k tomu, že řada žen si jednoduše nemůže dovolit nepracovat, i když potřebují truchlit.

Proto výbor navrhuje stávající možnost čerpání placeného rodičovského volna po ztrátě mrtvě narozeného dítěte či úmrtí dítěte mladšího 18 let rozšířit na další situace, kdy rodiče prochází náročnou ztrátou. Přesněji by tato možnost měla být nabídnuta v případě samovolného potratu, mimoděložního těhotenství, molárního těhotenství, ztrátě embrya při asistované reprodukci či ukončení těhotenství z medicínských důvodů.

Nezisková organizace Miscarriage Association, která se věnuje podpoře rodičů, kteří přijdou o dítě před jeho narozením, zdůrazňuje, že tato ztráta je obrovská bez ohledu na to, v jaké fázi těhotenství k ní dojde.

„Ztráta těhotenství může být opravdu devastující a pro většinu lidí, kteří ji zažijí, znamená smrt jejich dítěte, a to bez ohledu na to, jak brzy k ní dojde,“ vysvětlila Vicki Robinson, ředitelka organizace, s tím, že tito truchlící si zaslouží čas a podporu, aniž by museli navíc řešit ještě finanční či pracovní nejistotu.

„Požadavek na to, aby si někdo po potratu vzal nemocenskou, posiluje škodlivé pocity selhání a sebeobviňování. I když je to spojeno s fyzickými příznaky, potrat není nemoc, a je na čase, aby to zohlednil i zákon,“ dodala. Podle průzkumu provedeného pro tuto organizaci 89 % dotazovaných považuje ztrátu dítěte v jakékoliv fázi těhotenství za důvod k zármutku.

Pro tuto organizaci jako dobrovolnice pracuje Anna Malnutt, která v roce 2018 prožila tři samovolné potraty, a nyní se se svými zkušenostmi svěřila . Po prvním potratu se do zaměstnání vrátila po třech dnech, které byly zaznamenány jako nemocenská. Do dalších dvou potratech se podle svých slov stala „stínem sama sebe“, což nakonec vedlo k tomu, že zaměstnání opustila: „Jsem si jistá, že pokud bych tehdy dostala čas na zotavení a zvládla bych svůj návrat do práce lépe, tak bych tam zůstala.“

Nyní mají s manželem dvě děti a snaží se vysvětlovat, proč je důležité, aby oba rodiče pro ztrátě nenarozeného dítěte měli možnost truchlit: „Byly to také jeho děti, ale nikdy neměl čas ani prostor, aby truchlil,“ popsala s tím, že to také znamenalo, že nebyl schopen jí podporovat tak, jak by si přál: „Kdyby zde existovala tato možnost, bylo by pro něj mnohem snazší říct: ‚Budu mít pár dnů volno.‘“

Zdroj:

Zdravotnický deník

Jak velký dojezd elektromobily v zimě ztrácejí? Analýza ukazuje tvrdá fakta

CHIP.cz

Datově analytická společnost Recurrent zkoumala, jak se mění dojezd elektromobilů v zimě. Špatná zpráva: dojezd všech testovaných elektromobilů se v chladu citelně snižuje. Vozidla s tepelným čerpadlem však obvykle dojedou mnohem dále.

Výzkumný tým amerických datových analytiků společnosti Recurrent zkoumal, jak nízké teploty ovlivňují dojezd elektromobilů. Pro účely studie byla analyzována reálná jízdní data z více než 18 000 amerických vozidel. Zahrnovala 20 modelů různých výrobců ( žádný vůz Škoda v přehledu nefiguruje).

Studie rovněž shromáždila desítky tisíc informací z palubních zařízení, která poskytují údaje o spotřebě energie. Podle očekávání výzkumníci zjistili, že dojezd všech analyzovaných vozů se snižuje, když je teplota pod bodem mrazu. Existují však velké rozdíly. Téměř všechny elektromobily v testu, které byly vybaveny tepelným čerpadlem, ujely výrazně delší vzdálenost, než jejich řidiči museli zamířit k další dobíjecí stanici. Existovaly pouze dvě výjimky.

Jak tepelná čerpadla zajistí větší dojezd

Odpadní teplo produkované elektromobily během jízdy je zanedbatelné. Ukazuje to jednoduchý test. U vozidla se spalovacím motorem je kapota po jízdě zahřátá i v zimě. U elektromobilu však řidič rozdíl v teplotě téměř nezaznamená. Baterie navíc zůstává studená a dodává méně energie, protože chemické a fyzikální procesy probíhají při teplotách pod bodem mrazu pomaleji.

Dalším důvodem kratšího dojezdu je topení, které v zimě udržuje cestující v elektromobilu v teple. V automobilech se spalovacím motorem lze k vytápění využít odpadní teplo z motoru. To však v elektromobilu není k dispozici. Topení tedy čerpá potřebnou energii z baterie. To má také za následek kratší dojezd.

Pokud je vůz vybaven tepelným čerpadlem, funguje jako reverzní klimatizace. Pomocí chladiva a komprese dokáže velmi účinně ohřívat studený venkovní vzduch, a tím zahřívat baterii i interiér. Výsledek: dojezd se snižuje výrazně méně než u elektromobilů jezdících bez tepelného čerpadla.

Toto jsou výsledky studie

Podrobný seznam přesně ukazuje, jaký dojezd ztrácejí e-auta při teplotě pod bodem mrazu ve srovnání s ideální teplotou, která se pohybuje mezi 20 a 23 stupni Celsia. Na základě analýz společnosti Recurrent se zdá být jasné, že je lepší neplánovat dlouhé cesty v zimě například s vozem Volkswagen ID.4 bez tepelného čerpadla.

Tabulku s výsledky naleznete zde:

Elektrická auta s nejlepším dojezdem v zimě

Hádanka na závěr

Jak je patrné z tabulky, zejména dva vozy se vymykají logice, podle které elektromobily s tepelnými čerpadly dojedou dál než konkurence. Chevrolet Equinox a Cadillac Lyriq jsou daleko vzadu se 74 %, resp. 72 % ve srovnání s dojezdem při běžných teplotách. Oba vozy vyrábí General Motors a jsou vybaveny tepelným čerpadlem. Výzkumný tým Recurrent údaje třikrát zkontroloval, aby vyloučil chybu. Žádost o vyjádření společnosti General Motors zůstala zatím však bez odpovědi.

Zdroj:

RecurrentAuto

Jedni ho zbožňují, druzí nenávidí: prozradil, co čte – změní to váš názor na kontroverzního podnikatele?

CHIP.cz

Elon Musk říká, že za inspiraci pro své vize a podnikatelské aktivity vděčí knihám. To by mohl být dostatečný důvod k tomu, prohlédnout si jeho knihovnu více zblízka. Pojďte se spolu s námi seznámit s pěticí Muskem doporučovaných titulů.

Napadlo vás někdy, v čem vlastně tkví tajemství úspěchu miliardáře Muska? Vizionářský podnikatel zdá se nezná problém, který by nešlo vyřešit. Je považován za průkopníka elektromobility, založil vesmírnou firmu SpaceX a podniká i v oblasti výroby střešních krytin s fotovoltaickými panely. Co za tím věcí? Je to jeho genialita, schopnost přesvědčit investory nebo bezmezná víra v nemožné?

"Řekni mi co čteš a já ti řeknu, kdo jsi"

Pojďme zkusit poznat kontroverzního podnikatele ale trochu z jiného úhlu pohledu. Musk se netají tím, že mnoho inspirace čerpá z knih a tak se nabízí podívat se, jaké tituly patří k jeho nejoblíbenějším.

A abychom se nemuseli probírat celou jeho knihovnou, soustředíme se pouze na podnikatelův žebříček pěti nejoblíbenějších. Sám Musk o sobě tvrdí: "Abych dosáhl svých cílů, učím se, co potřebuji. Domnívám se, že to dokáže většina lidí. Přesto ale omezují sami sebe – lidé jsou totiž schopnější, než si o sobě myslí. Pokud například přečtete hodně knih a mluvíte s mnoha lidmi, můžete se naučit téměř cokoliv."

Top 5 knižních titulů Elona Muska

• Steve Jobs od Waltera Isaacsona

Již zesnulý zakladatel ikonické firmy Apple byl úspěšný vizionář, který dodnes inspiruje podnikatele po celém světě. Kniha, která vyšla až po jeho smrti, popisuje život tohoto výjimečného člověka.

Nevyhýbá se jeho raným zkušenostem s duchovní sférou, ale také s LSD. Popisuje jeho mánii ovládnou design, a také jeho cestu k úspěchu se všemi pochybnostmi a překážkami, s nimiž se setkávají i ti nejúspěšnější.

• Od nuly k jedničce od Petera Thiela

Americký podnikatel a investor Peter Thiel ve své knize "Zero to One" popisuje, jak hledět do budoucnosti, abyste úspěšně založili start-up. Mimochodem spolu s Elonem Muskem stáli u zrodu platební služby PayPal.

Podle Thiela je nejdůležitějším předpokladem pro předvídání budoucnosti kritický pohled na současnost. Popisuje, jak rozpoznat monopol, hnací sílu technologií a význam dobré firemní kultury a týmu.

Thiel ve své knize komentuje řadu svých vlastních podnikatelských zkušeností a zdůrazňuje význam vizionářů. Nekonvenčnost zakladatelů vnímá jako velkou výhodu, ti podle něj dávají firmě vizi. Musk to komentuje slovy: "Doporučuje, jak to udělat."

• Život 3.0 od Maxe Tegmarka

Švédský veděc Max Tegmark se ve své knize "Život 3.0 – Člověk v éře umělé inteligence" zabývá vývojem a pokrokem technologií AI. Nevyhýbá se ani otázce, zda počítače jednou ovládnou svět, či zda se lidstvu podaří najít způsob, jak AI nadále používat ve vlastní prospěch.

Max Tegmark vás ve své knize přenese do možného světa budoucnosti, v němž lze umělou inteligenci vnímat jako příležitost. Klade si otázku, zda dojdeme do fáze, kdy budou lidé a počítače žít ve vzájemné symbióze.

• Superinteligence od Nicka Bostroma

Další titul "Superintelligence: Paths, Dangers, Strategies" je také z oblasti, úzce související s umělou inteligencí. Autor popisuje současný stav vědy v této oblasti a snaží se zamyslet nad budoucností. Uvažuje, co by se mohlo stát, pokud by AI v budoucnu překonala inteligenci lidskou.

Tato kniha je chytrým, ale i dost pochmurným dílem. Zaujme nejen příznivce žánru sci-fi.

• Bohatství národů od Adama Smithe

Skotský filozof a ekonomický teoretik je svým dílem "Bohatství národů" považován za zakladatele moderní ekonomie. Jeho myšlenky o tom, jak mohou země dosáhnout prosperity a které byly ve své době revoluční, jsou dnes často citovány v podnikatelském světě.

Bez ohledu na to, zda s někdejšími teoriemi souhlasíte či nikoliv, nelze se tomuto dílu vyhnout. A to zvlášť, pokud chcete porozumět modernímu pojetí států a kapitalistickým trhům.

A nakonec zde máme ještě jeden tip. Pokud vás více zajímá samotná osoba Elona Muska, vyšla o něm kniha autorky Ashlee Vance. Biografický obsah sleduje jeho dětství v Jihoafrické republice a další životní cesty až po nejrůznější úspěchy v životě. Co ho vlastně motivuje a jak se mu daří realizovat každý nový megaprojekt?

Zdroje:

Blinkist Magazin

Knihy Dobrovský

Melvil

Argo

Dobre knihy

Kosmas

Alza

Elektrický hydrofoil

Časopis Quark

Nová rýchloloď francúzskej firmy SeaBubbles z kompozitných materiálov bude mať dvojnásobnú kapacitu cestujúcich a batériu na približne dve hodiny plavby.

Občas musíme prevziať niektoré slová z cudzieho jazyka do slovenčiny (s prípadným poslovenčením), pretože doslovný preklad by pôsobil čudne a cudzo. Klasickým príkladom sú slová hardware a software zo sveta výpočtovej techniky. Doslovným prekladom dostaneme slovenské, no trochu kuriózne výrazy tvrdý tovar a mäkký tovar. Preto sme anglické výrazy poslovenčili doslovným prepisom na hardvér a softvér.

Podobne je to s prekladom názvu nového plavidla s nekonvenčnou konštrukciou s anglickým názvom hydrofoil. Ide o loď, ktorá má na spodnej strane trupu vzpery ukončené krídlami, tie sú analógiou krídel lietadiel. Vďaka vztlaku vyvolanému vodnými krídlami sa trup lode vynára z vody, čím jej odpor podstatne klesá. Nájsť vhodný slovenský ekvivalent pre hydrofoil nie je jednoduché, no u nás by sme ju mohli poznať pod názvom rýchloloď. Lode tohto typu sa plavili po Dunaji už pred 60 rokmi a spájali Bratislavu s Viedňou. Išlo o typ Raketa a pripomínali okrídlené lode.

V súčasnosti je jedným z najznámejších výrobcov hydrofoilov slúžiacich na športové účely aj ako vodné taxíky francúzska firma SeaBubbles (morské bubliny). Táto firma nedávno uviedla na trh nový hydrofoil nazvaný Smart Bubble, čiže inteligentná bublina. Má dvojnásobnú kapacitu ako jej predchodca, až osem cestujúcich plus vodič. Vďaka celkovej dĺžke 8 m a šírke 3,5 m je interiér veľmi priestranný a pôsobí luxusným dojmom. Inteligentná bublina je zhotovená prevažne z kompozitných materiálov, čo pomáha dosiahnuť nízku hmotnosť. O pohonnom systéme nie sú zatiaľ verejne známe nijaké podrobnosti, vie sa len toľko, že batéria má kapacitu 90 kWh a postačí na plavbu trvajúcu jednu hodinu a 15 minút. Verzia na dlhšie plavby má batériu s kapacitou 130 kWh, čo by malo vystačiť na dve hodiny plavby. Cestovná rýchlosť bubliny je približne 30 km/h. Pri maximálnej cestovnej rýchlosti môže hydrofoil plávať do vzdialenosti až 56 km. Treba však povedať, že loď nemôže hneď pri brehu, v plytkej vode, plávať s vysunutými krídlami. Tie sa pomocou patentovaného mechanizmu vysunú až v dostatočne hlbokej vode. Maximálna rýchlosť so zasunutými krídlami je len 19 km/h.

Zdroj:

Časopis Quark

Jak vybrat správnou nabíječku k telefonu. Univerzální USB-C negarantuje, že využíváte maximální výkon

Živě.cz

• Nabíječky a adaptéry pro telefony jsou hodně velká džungle
• Vybírejte originální nebo alespoň certifikované kabely
• Ani sjednocený USB-C standard neznamená nejrychlejší nabíjení

Když si dnes pořídíte smartphone, s větší pravděpodobností než ještě před několika lety v základní krabičce nebude přibalená nabíječka. Výrobci počítají s tím, že už nějakou nabíječku máte, anebo si ji dodatečně dokoupíte. V prvním případě však hrozí, že nedosáhnete na maximální možný nabíjecí výkon telefonu, v případě druhém zase může být problém vybrat „správnou“ nabíječku. Ani v Evropě sjednocený USB-C konektor totiž automaticky negarantuje nejrychlejší nabíjení.

Ideální je pořídit značkovou nabíječku přímo od výrobce vašeho telefonu. Originální adaptéry ale bývají docela drahé, proto je dobré se podívat i po nabíječkách prověřených výrobců příslušenství třetích stran. Když víte, co přesně od nabíječky chtít, můžete při nákupu proti značkovému adaptéru ušetřit i několik stovek korun.

Celý článek zde:

Živě.cz

Dobývání Budapešti v zimě 1944-1945. Příběh Gabriely Rudolfové a vzpomínky Valerie Hiadlovské

Český rozhlas

Před 80 lety probíhaly v hlavním městě někdejšího maďarského království silné boje: bitva o Budapešť začala v prosinci 1944 a skončila sovětským vítězstvím 13. února 1945. Město se snažili udržet němečtí a maďarští vojáci, během dobývání Budapešti jich zahynulo asi 47 tisíc a s nimi také 38 tisíc civilistů. Rudá armáda ztratila asi 80 tisíc mužů.

Boje se prý občas podobaly bitvě o Stalingrad, a jak je vidět z četných dochovaných fotografií, město bylo po osvobození téměř zničené. Ani to nebyl konec trápení jeho obyvatel.

Sovětští vítězové si počínali bezohledně, často znásilňovali ženy a mnoho lidí odvlekli do táborů gulagu. Tyto Příběhy 20. století se váží právě k válečnému Maďarsku a k Budapešti, i když jde jako obvykle o osobní vzpomínky, zvláště pak o jednu rodinnou historii.

Pozdější lékařka Gabriela Rudolfová se narodila v Budapešti 27. října 1936, v manželství zubaře Julia Volcsanyiho a jeho ženy Juliany. Rodina byla početná, kromě starší vlastní sestry Margity měla Gabriela i tři dospělé sourozence z matčina prvního manželství (jmenovali se Alžběta, László a Marta).

Maďarsko pod vedením regenta Miklóse Horthyho patřilo na konci 30. let ke spojencům hitlerovského Německa. Nebylo to spojenectví ideové, ale spíš utilitární, šlo v něm především o znovuzískání území, která Maďarsko ztratilo po první světové válce a na nichž žily miliony Maďarů.

V době rozbití Československa získalo Maďarsko některé slovenské oblasti, pak také Podkarpatskou Rus a části rumunského Sedmihradska. V roce 1941 se maďarská armáda pod německým tlakem podílela na přepadení Jugoslávie (maďarský premiér Pál Teleki si tehdy na protest vzal život) a téhož roku se Maďarsko přidalo k Hitlerovi při tažení do Sovětského svazu.

K té době se také vztahuje jedna z prvních vzpomínek Gabriely Rudolfové: „Bydleli jsme v Budapešti na nábřeží Dunaje. Asi tři neděle tam nepřetržitě ve dne v noci jezdily náklaďáky s děly, tanky, vojenská technika. Vzpomínám si také na první nálet, to bylo snad v roce 1942.“

Když začala Gabriela v říjnu 1943 chodit do první třídy, spojenecké nálety už natolik zesílily, že musela být přerušena školní výuka, lidé se také čím dál častěji přesunovali do sklepů. V polovině října 1944, kdy už sovětská vojska bojovala s německými a maďarskými v okolí Debrecína, požádal Horthy spojence o příměří.

Byl však donucen abdikovat a předat moc Ferenci Szálasimu (vůdci strany Šípových křížů) a v březnu 1944 Němci Maďarsko okupovali. V Budapešti se všechno změnilo: začaly deportace a vyhlazování maďarských Židů (do té doby z Maďarska nejezdily transporty), začaly přípravy na válku.

Gabrielin otec – zubař byl v té době povolán do armády a poslán do České Lípy. Její starší bratr Lázsló, povoláním lékař, musel rovněž narukovat a během letecké přepravy k jednotce zahynul. V té době zemřela v důsledku těžké nemoci také sestra Alžběta.

Matka se rozhodla, že před boji uteče a vydala se spolu se svou sestrou, nejmladšími dcerami Gabrielou a Margitou a malým vnukem na nákladním voze do Dunajské Stredy. Odjeli asi tři týdny předtím, než Budapešť obklíčila sovětská armáda.

Zůstala jen dospělá a již provdaná dcera Marta, která při dobývání města utrpěla vážná zranění a zemřela.

Život v bunkru

Život v obléhané Budapešti popisuje v rozhovoru pro Paměť národa Valerie Hiadlovská (1933). Její otec vykopal už před bitvou bunkr, v němž žila celá rodina, až na nejmenší děti, které rodiče nechali u babičky v jiném městě. Dům Hiadlovských byl brzy poničen. „Vylézali jsme ven, jen když jsme potřebovali kus žvance,“ říká paní Hiadlovská.

Jídlo se snažily obstarat především ženy, otec zůstával v úkrytu, protože se bál, že bude násilím odveden k vojsku. Valerie se sestrou a matkou žebraly u polních kuchyní maďarských a někdy i německých vojáků.

Jednou prý otec zahlédl na ulici zbídačelého koně, který chvílemi padal k zemi – a poslal matku, aby zvíře zabila: „Řekl matce, aby si vzala sekyru a praštila toho koně mezi oči. Jenže se jí to nedařilo, naštěstí jí pomohl nějaký starší pán. A měli jsme maso.“

Později se u Hiadlovských občas zastavovali sovětští vojáci. Nechovali se nepřátelsky, ale začali si příliš důvěrně všímat dvanáctileté Valerie, která raději utekla k příbuzným. V noci se vojáci do domu vrátili opilí a znásilnili její matku.

Hiadlovští nakonec odjeli za mladšími dětmi k babičce do Nyíregyházy – a dozvěděli se, že i u příbuzných došlo ke znásilnění dvou dívek.

Sovětští vojáci znásilnili sestru

Vraťme se ke Gabriele Rudolfové. Na jaře 1945 sehnala její matka na Slovensku dva vozy tažené koňmi, udělala zásoby jídla a se třemi dětmi a sestrou vyrazila hledat manžela do České Lípy.

„Po smrti nejstarších tří dětí se velice trápila. Myslím, že nebyla úplně příčetná, když se s námi vydala v takové době na takovou cestu,“ říká Gabriela Rudolfová a dodává: „Ale současně byla fantastická a velmi schopná, třeba hlad jsme díky ní nikdy neměli.“

Ženy s dětmi se na vozech dostaly do Bratislavy, kde je vojáci odklonili z cesty, a musely pokračovat do Rakouska. Před Vídní je zastavili Rusové, sebrali jim koně a noc trávily ve sklepním úkrytu spolu s dalšími uprchlíky.

Sovětští vojáci se samopaly si tehdy přišli „vybrat ženy“, odvedli Gabrielinu dvanáctiletou sestru a matku a pravděpodobně obě znásilnili:

„Vybírali si mladší ženské včetně mé sestry… Matka se vymrštila a šla s ní… Vím jistě, že sestru znásilnili, ale nevím nic víc. Matka byla puritánka a o takových věcech se nemluvilo.“

Teprve na podzim 1945 se Gabriela s matkou a sestrou vrátila s pomocí Červeného kříže z Rakouska do Budapešti a teprve tam se setkaly s otcem, propuštěným z amerického zajetí:

„Když jsme přijely, bylo všechno vybombardované. Omítky samá díra, rozbité činžáky, město vypadalo strašně. Bylo plné hmyzu, a říkalo se, že Budapešť odpochoduje, protože ji odnesou štěnice… Tehdy také vykopávali mrtvé z hromadných hrobů, které byly třeba v parcích, odváželi je asi na hřbitov. Tam ležela lebka a jinde ležela nějaká dlouhá kost a jinde zase zbytek trupu… Když jsem to viděla poprvé, tak jsem se zalekla. Ale pak jsem si zvykla.“

Gabriela Rudolfová se záhy s celou rodinou přestěhovala do Československa, vystudovala medicínu, mnoho let už žije v severních Čechách. Říká, že se nikde necítí docela doma, považuje se za Středoevropanku.

Více se dozvíte z Příběhů 20. století, na nichž se tentokrát podíleli také žáci ze základní školy v Janově nad Nisou a Eliška Poloprudská a Martin Reichl z Paměti národa.

Zdroj:

Český rozhlas

Play

Další krok proti čínským aplikacím. Evropská organizace NOYB podala stížnost kvůli sdílení dat s Čínou

Živě.cz

Populární čínské mobilní aplikace často otevřeně přiznávají, že v některých případech zasílají data o svých uživatelích do Číny. V Evropě to však odporuje zákonům, protože sdílení dat se zeměmi mimo EU je možné jen za velmi specifických podmínek. Protože se to však děje „všem před očima“, rozhodla se evropská nezisková organizace NOYB vzít osud do vlastních rukou. Na čínské aplikace podala stížnost hned v pěti evropských zemích a žádá nápravu, která by byla aplikována ve všech členských zemích EU.

Organizace NOYB (None of Your Business), která se profiluje jako „Evropské centrum pro digitální právo", podala stížnost proti šesti subjektům. Konkrétně proti TikToku a Xiaomi v Řecku, proti SHEIN v Itálii, proti AliExpressu v Belgii, proti aplikaci WeChat v Nizozemsku a proti Temu v domovském Rakousku. Ve všech případech se NOYB dotčených subjektů zeptala, co se děje s daty uživatelů v Evropě, a to na základě článku 15 pravidel GDPR. Ani jedna ze společností však na výzvu nereagovala. Ve svých pravidlech pro ochranu dat přitom AliExpress, SHEIN, TikTok a Xiaomi uvádějí, že zasílají data i do Číny, Temu a WeChat zmiňují přenosy dat do „třetích zemí" a existuje podezření, že to zahrnuje i Čínu.

U Xiaomi se stížnost týká zdravotních dat, která naměřily hodinky Redmi, u ostatních se jedná o sdílení informací o používání mobilních aplikací, respektive sdílení osobních údajů jejich uživatelů. Připomeňme, že Evropská komise už od loňského roku vyšetřuje Temu a také TikTok, a to kvůli porušení pravidel DMA. V USA se zase schyluje k brzkému zákazu TikToku, tedy pokud jej nastupující prezident Trump nedokáže odložit.

Čeká se i na reakci ze strany EU

Xiaomi ve zprávách o transparentnosti uvádí, že (nejen) čínské úřady po něm občas požadují neomezená osobní data o uživatelích. Xiaomi se už dříve zavázalo a na svém webu stále uvádí, že tyto zprávy budou publikovány každý rok, ovšem chybí zde zpráva za rok 2023, která měla být publikována už vloni v červnu. Jedna ze stížností tak směřuje na Xiaomi, které podle NOYB nemůže zaručit bezpečnost osobních (zdravotních) dat svých uživatelů.

Je veřejným tajemstvím, že čínské společnosti jsou nuceny spolupracovat s čínskou vládou, přičemž v Číně neexistuje žádná nezávislá agentura, která by se zabývala ochranou osobních dat. Podle NOYB však výše uvedené čínské aplikace nesplňují požadavky na bezpečnost dat a agentura volá po nápravě. Současně doporučuje zástupcům EU, aby trvali na dodržování zákonů, a v opačném případě má EU požadovat u každého subjektu až 4% pokutu z globálních ročních výnosů. U AliExpressu by případná pokuta činila až 3,7 miliardy korun, u Temu až přes 34 miliard Kč.

Zdroje:

NOYB

Reuters

Vědci MU koordinovali genetickou studii pohřebišť z avarského období

MUNI

Překvapivý výsledek zkoumání, že jedinci z Leobersdorfu byli většinou východoasijského původu, zatímco pohřbení v Mödlingu měli převážně evropské předky, zveřejnil prestižní časopis Nature.

Vědci z Masarykovy univerzity společně s mezinárodním týmem provedli archeogenetickou analýzu více než 700 lidských koster z raného středověku. Dvě velká pohřebiště, Mödling a Leobersdorf, byla geneticky analyzována v celém svém rozsahu. Jak vědci uvádějí v prestižním časopise Nature, obě komunity žily vedle sebe po dobu nejméně šesti generací. Výzkum kombinující poznatky z různých vědeckých oborů ukázal, že geny a kultura mohou nést různé signály. Genetická studie pohřebišť z avarského období v 8. století n. l. je součástí projektu Evropské výzkumné rady HistoGenes, na kterém spolupracuje i ArcheoGen tým Zuzany Hofmanové z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Setkání východní Asie s Evropou v Dolním Rakousku

„Když jsme se podívali na DNA získanou z lidských ostatků z těchto sousedních pohřebišť, byli jsme velmi překvapeni, “ uvádí Zuzana Hofmanová, vedoucí archeogenetického týmu, která celou mezinárodní studii koordinovala. Zatímco obyvatelé Leobersdorfu byli převážně východoasijského původu, ti pohřbení v Mödlingu měli předky spojené s evropskými populacemi. Genetický rozdíl mezi oběma skupinami byl skoro u všech jedinců z těchto pohřebišť velmi zřejmý, jako by se porovnávali dnešní lidé z Evropy a východní Asie. A přitom před genetickou analýzou mezi nimi nebyly pozorovány žádné rozdíly. Archeologické pozůstatky obou komunit a jejich způsob života byly velmi podobné. Kulturní integrace tak zřejmě fungovala i přes velké genetické rozdíly a tito lidé se zřejmě považovali za Avary.

Avaři přišli v 6. století z východoasijských stepí a usadili se ve východní části střední Evropy mezi místním obyvatelstvem. Přestože naleziště avarských pohřebišť v okolí dnešní Vídně nabízejí bohatý archeologický materiál, mnoho otázek zůstalo nezodpovězených. Byli lidé pohřbení na těchto lokalitách potomky avarských dobyvatelů, nebo předchozího obyvatelstva, které se integrovalo do avarské společnosti? Nebo se tyto dvě skupiny již dávno smísily, jak mnozí předpokládali? Analýza dvou velkých lokalit jižně od Vídně, 500 hrobů v Mödlingu a téměř 150 v Leobersdorfu, přinesla nečekané výsledky. Napomohla jim i precizní analýza v archeogenetických laboratořích ArcheoGenu MUNI, kterými tyto vzorky během analýzy prošly. „Vzorky se analyzují specifickými postupy, které minimalizují možnou kontaminaci vzorku skrz DNA z okolí,” říká Pavlína Ingrová, členka ArcheoGen týmu a spoluautorka studie.

Soužití v míru

Historické doklady se shodují s důkazy z antropologie a archeologie, že se jednalo o jedno z nejmírumilovnějších období v dějinách vídeňské oblasti, a to navzdory pověsti Avarů jako válečníků. Na kostrách se nenachází žádná bojová zranění a téměř žádné známky nemocí. Také zbraně byly do hrobů ukládány jen výjimečně. Díky nové strategii celoplošného odběru vzorků a vysoce citlivé genetické analýze bylo možné mezi zemřelými objevit vysoký počet příbuzných.

„Velké množství genetických vztahů mezi jednotlivci nám umožnilo rekonstruovat šestigenerační rodokmeny na obou lokalitách, ty byly dokonce souběžné,” dodává Zuzana Hofmanová. Jen výjimečně postrádali jedinci na každém pohřebišti nějakou biologickou vazbu na někoho jiného, téměř všichni byli nějak spřízněni. „Přesto se nenašly žádné vztahy mezi příbuznými, a to ani mezi vzdálenými,” přibližuje Denisa Zlámalová, členka ArcheoGen týmu a spoluautorka studie. Zajímavé je, že se podařilo zjistit, že téměř žádná z matek nebyla narozena na místě, kde byla pohřbena: partnerky místních mužů, budoucí matky, musely tedy pocházet z jiných regionů a jiných komunit. Genetické vazby mezi souběžně fungujícími a jen 20 km vzdálenými pohřebišti v Mödlingu a Leobersdorfu však přesto téměř neexistovaly. Obě komunity se řídily podobnou sociální praxí, kdy si vybíraly partnerky pro muže z místních patrilinií z komunit, které jim byly geneticky podobné. Právě díky tomu se zachoval jejich odlišný původ: ženy, které se staly matkami v Leobersdorfu, zřejmě pocházely z komunit, které rovněž pocházely z východní Asie (možná z centra Avarské říše v dnešním Maďarsku), zatímco ty v Mödlingu byly evropského původu. Přesto se obě komunity nelišily zvyklostmi, postavením ani bohatstvím. Symboly vyššího společenského postavení, jako například kování opasků s vyobrazením gryfa, ale obecně celá jejich kultura a zvyky byly po dobu šesti generací stejné na obou pohřebištích: s největší pravděpodobností se lidé v obou komunitách považovali za Avary.

Takto rozsáhlé studie, které systematicky zkoumají pohřebiště, jsou v oboru stále vzácné. Pohřebiště v Mödlingu je jedno z největších, které kdy bylo geneticky analyzováno. Takové výsledky mají velký potenciál pro budoucí výzkum v různých oborech.

Zdroj:

MUNI

Tip: Forvo – komunitní slovník vám prozradí, jak se co správně vyslovuje

CHIP.cz

Už vás někdy trápilo, jak správně vyslovit jméno zahraničního města nebo neznámé slovo v cizím jazyce? Webová služba Forvo nabízí elegantní řešení tohoto problému.

Forvo je bezplatný výslovnostní slovník, který je neustále vylepšován rozsáhlou mezinárodní komunitou uživatelů. Podporuje mnoho jazyků včetně češtiny a slovenštiny.

Princip je jednoduchý: rodilí mluvčí nahrávají správnou výslovnost slov ve svém mateřském jazyce. Tyto audionahrávky jsou pak dostupné všem uživatelům, kteří chtějí zjistit, jak se dané slovo správně vyslovuje. Služba je proto neocenitelná zejména při učení cizích jazyků nebo když potřebujete zjistit správnou výslovnost zahraničních místních názvů.

Používání je velmi intuitivní - stačí navštívit stránku forvo.com a do vyhledávacího pole zadat hledané slovo. Po kliknutí na symbol trojúhelníku u nalezeného výrazu si můžete poslechnout jeho správnou výslovnost. U mnoha slov jsou k dispozici nahrávky ve více jazycích - například u názvů měst můžete často slyšet jak místní výslovnost, tak varianty v dalších světových jazycích.

Pokud byste chtěli sami přispět a nahrát výslovnost některých slov ve svém rodném jazyce, stačí se zaregistrovat. Tímto způsobem se slovník neustále rozrůstá a zlepšuje díky zapojení uživatelů z celého světa.

Zdroje:

CHIP.cz

Forvo

Američané opustili TikTok. Čínská platforma ale spoléhá na spolupráci s Trumpem a věří v návrat

Český rozhlas

TikTok ve Spojených státech v sobotu večer místního času přerušil činnost. Uživatelé čínskou firmou vlastněné sociální sítě dostali zprávu, že aplikaci kvůli zákazu nelze používat. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž je TikTok momentálně nedostupný v obchodech s aplikacemi Google Play a App Store.

Podle zákona přijatého loni a potvrzeného v pátek soudem měla platforma do neděle přerušit spojení se svou mateřskou společností ByteDance, která sídlí v Číně, nebo činnost v USA ukončit, aby se vyřešily obavy, že představuje hrozbu pro národní bezpečnost.

Nově zvolený americký prezident Donald Trump v sobotu uvedl, že po svém pondělním nástupu do funkce s největší pravděpodobností rozhodne o 90denním odkladu zákazu TikToku.

„V USA byl přijat zákon zakazující TikTok, což bohužel znamená, že TikTok prozatím nemůžete používat. Máme štěstí, že prezident Trump naznačil, že s námi bude spolupracovat na řešení, jak TikTok obnovit, jakmile se ujme úřadu. Zůstaňte prosím na příjmu,“ uvádí se ve zprávě, kterou obdrželi uživatelé aplikace.

Čínská aplikace pro sdílení krátkých videí, která uchvátila téměř polovinu všech Američanů, po pátečním rozhodnutí soudu oznámila, že pokud vláda končícího prezidenta Joea Bidena neposkytne jednoznačné ujištění, že nebude vymáhat zákon vedoucí k zákazu TikToku, síť se v USA v neděli odmlčí.

Bílý dům v pátek uvedl, že aplikace by měla zůstat Američanům k dispozici, ale vzhledem k načasování rozhodnutí nejvyššího soudu se má věcí zabývat až příští administrativa, která se ujme svých pravomocí v pondělí 20. ledna. Varování TikToku pak Bílý dům označil za trik a uvedl, že nevidí důvod, proč by TikTok nebo jiné společnosti měly před pondělním nástupem nové vlády podnikat nějaké kroky.

Zdroje:

Český rozhlas

ČTK

Mohlo by vás zajímat:

‚Zákaz netolerujeme, odcházíme na jinou čínskou síť.‘ Statisíce Američanů přešly z TikToku na RedNote

Český rozhlas