Dobrodružství poznávání

Falešné potvrzení o platbě: podvodníci zkouší nový trik, na který snadno naletíte

CHIP.cz

Podvody na inzertních portálech, jako je Bazoš nebo Facebook Marketplace, nepolevují ani v novém roce 2025. Kromě klasických triků „nejsem doma, zboží vyzvedne kurýr“ jsme však narazili i na celkem neokoukaný typ podvodu s falešným potvrzením o platbě.

Možná jste se s podobným podvodem setkali i vy. Na inzertní platformě nabízíte starou nepotřebnou elektroniku, oblečení, domácí potřeby nebo starožitnosti. Na nabídku se vám ozve zájemce, hovoří dobrou češtinou, má i věrohodný profil na Facebooku či jiné sociální síti.

Domluvíte se na ceně a odeslání zboží přes některou z kurýrních služeb, které nabízí dobírku. Právě placení až po převzetí vždy doporučujeme, protože prodejce i nakupující má tak určitou jistotu, že nebude podveden.

Sympatický zájemce o vaše zboží však navrhne, že pokud mu pošlete fotografii balíčku, klidně uhradí celou částku rovnou na účet. To zní lákavě, důvěřivý uživatel tak svolí. Nakupující, ze kterého se rychle vyklube podvodník, na nic nečeká a hlásí „zaplaceno“, což doloží potvrzením o provedení transakce od své banky.

Tady byste ale měli zpozornit a ono potvrzení si bedlivě prostudovat. Na první pohled totiž vypadá velmi věrohodně, jméno i příjmení, číslo účtu, částka, vše sedí. Přesto jde o podvod.

Celý článek zde:

DNA je velmi stabilní molekula, vydrží hodně. Virus se intenzivním zářením zničí, popisuje laserová vědkyně

Český rozhlas

Specializací vědkyně Evy Klimešové je atomová, molekulová a optická fyzika (AMO), která studuje interakce mezi hmotami nebo mezi hmotou a světlem. V laserovém centru Eli Beamlines v Dolních Břežanech se věnuje experimentům s vědci z celého světa a má jedinečnou příležitost podílet se na pestré škále vědeckých projektů. Jak můžou výsledky pokusů v laserovém centru ovlivnit život běžných lidí?

Vy tady v těchto dnech děláte tzv. uživatelský experiment. Není ale jen váš, je i vašeho zahraničního kolegy. O co se jedná?

Máme tady uživatele z Británie a hlavním tématem experimentu je astrochemie, což znamená, že zkoumáme molekuly, které se nacházejí ve vesmíru, v mezihvězdném nebo meziplanetárním prostoru.

Tyto molekuly jsou pořád ozařovány extrémním ultrafialovým zářením ze Slunce, z hvězd, před kterým jsme chráněni, protože máme atmosféru, ale ve vesmíru je toho záření o hodně víc.

A my u nás v laboratoři vytváříme podobné podmínky, jako jsou ve vesmíru. Používáme k tomu extrémní ultrafialové záření, které je řízeno intenzivním laserem, a zkoumáme osud těch molekul po ozáření a procesy, které se v nich dějí. Může to souviset i se vznikem života nebo tedy biomolekul.

Teď se hodně po inaugurační řeči Donalda Trumpa mluví o cestě na Mars, o tom, za jak dlouho se jako lidé dostaneme na Mars. Je to třeba něco, co může pomoci odhalit, co se s lidským tělem děje ve chvíli, kdy na nás působí kosmické záření? Může to třeba právě tento způsob výzkumu pomoct odhalit?

Velice vzdáleně. Jak jsem říkala, zkoumáme jednotlivé molekuly, a ne celé organismy nebo celé tělo. Ono to souvisí s tím, co dělají molekuly, když jsou ozářené, ale od našeho výzkumu k tomu, abychom řekli, co se stane s lidským tělem, je ještě docela daleko.

Ale víte třeba, jaká molekula je velice stabilní při ozáření ultrafialovým zářením?

To absolutně netuším.

DNA. Je to velice stabilní molekula. Vydrží toho hodně.

Celý článek zde:

10-10-10

Časopis Quark

Desať rozhovorov s desiatimi vedcami z desiatich vedných odborov naznačuje, kam smeruje vývoj a výskum v jednotlivých oblastiach a že ani vo vede nie je všetko čierno-biele. Poznanie nikdy nebolo prekliatím, vždy obohacuje, zaznieva v knihe. Pri využívaní objavov a technológií je kľúčová naša ľudská zodpovednosť a morálka. Len na nás záleží, ako dopadne hra, ktorú hráme, hovoria vedci.

O konšpiračných teóriách sa veľa hovorí. Znamená to, že sa trend zhoršuje?

Americkí výskumníci Joseph Uscinski a Joseph Parent robili zaujímavý výskum, v ktorom hľadali odpoveď na otázku, či sú konšpiračné teórie novodobý fenomén, ktorý súvisí s nástupom sociálnych sietí. Situácia predtým sa však ťažko meria, preto sa rozhodli analyzovať listy čitateľov v amerických denníkoch (New York Times a Chicago Tribune) medzi rokmi 1890 a 2010 a hľadať v nich konšpiratívne naratívy. Ukázalo sa, že trend je stabilný a konšpiračné teórie tu s nami boli vždy. Ak sa vyskytujú častejšie, súvisí to skôr so spoločenskou situáciou, akou bola napríklad studená vojna.

V boji s konšpiráciami padajú niekedy silné slová na oboch stranách, platformy na odhaľovanie hoaxov nesú pomerne pejoratívne názvy ako blbeconline a podobne. Nepálime tým mosty medzi sebou? Čo spôsobuje takáto komunikácia z pohľadu psychologičky?

Takáto komunikácia vedie k eskalácii a verbálnemu násiliu. Ako psychologička si myslím, že treba pristupovať k téme vecne a veľmi dôležitá je empatia. Najskôr musíme pochopiť, prečo má človek práve to svoje presvedčenie, akú potrebu si tým napĺňa. Pri pohľade zvonku môže jeho postoj vyzerať iracionálne, no v skutočnosti si ním človek plní potrebu zmyslu, potrebu niekam emočne či sociálne patriť a mať spoločné hodnoty s podobne zmýšľajúcimi ľuďmi. Ľudia nie sú ochotní meniť svoje presvedčenia len na základe racionálnych argumentov a to často podceňujeme. Aby sme s nimi mohli diskutovať, musíme poznať, čo im ich presvedčenie prináša, byť k nim empatickí. To otvára komunikačné dvere, ale zároveň to neznamená, že s nimi musíme súhlasiť.

Páči sa mi v tejto súvislosti pojem intelektuálna skromnosť, teda schopnosť pripustiť si, že sa môžem mýliť. Často totiž od vedy očakávame, že dá definitívne odpovede na naše otázky. No všetko poznanie je dočasné, a to, čo vieme, sa naďalej zdokonaľuje. S väčšou či menšou pravdepodobnosťou by sme mali rátať s tým, že ktorákoľvek teória môže byť nahradená lepšou a presnejšou. V tomto duchu musíme pristupovať ku komunikácii s väčšou vzájomnou zvedavosťou, s rešpektom, s vedomím, že nik z nás nie je neomylný.

Intelektuálna skromnosť je výborný pojem. Vymedzovanie sa jednej skupiny voči druhej akoby niekedy zastavilo diskusiu o reálnych rizikách.

Problém konšpiračných teórií nie je v tom, že im ľudia uveria, ale práve v tom, že zasievajú neistotu a ľudia v konečnom dôsledku rezignujú na snahu overovať si veci a rozmýšľať nad nimi. Mávnu rukou, že skutočnú pravdu sa ani tak nikdy nedozvedia, že netreba veriť nikomu a ničomu. A v spoločnosti víťazia bezmocnosť a relativizmus.

Cieľom trollích fariem často nemusí byť rozšírenie nejakej konkrétnej konšpiračnej teórie a presvedčenie ľudí o jej pravdivosti, ale zahlcovanie priestoru tak, aby sme nediskutovali o skutočnej podstate, aby ľudia boli znechutení, a teda aj ľahšie manipulovateľní. Videli ste film Vrtieť psom? Rozprával príbeh o tom, ako v snahe odpútať pozornosť ľudí od jedného škandálu bol vytvorený zástupný problém, ktorý ako dym zahalil reálne fakty. Bola to fikcia, no myslím si, že takéto scenáre sa do istej miery môžu diať aj v súčasnosti.

Hovorili sme o tom, že konšpiračné teórie tu vždy boli, no v súčasnosti im pomáhajú sociálne siete. Ako vidíte vývoj v horizonte desiatich rokov? Budú konšpiračné teórie a nedôvera v našej časti Európy čoraz silnejšie? Budeme sa radikalizovať a prestaneme sa počúvať?

Bojujú vo mne dva scenáre – na jednej strane som optimistka a verím v silu ľudskej vynaliezavosti. Už neraz sa stalo, že keď sme si to ako ľudia pokazili, prišli sme aj na spôsob, ako situáciu vyriešiť, hoci niekedy pomerne neskoro. Obávam sa však, že nás čakajú výzvy na hranici toho, čo vieme riešiť, a nemyslím teraz na konšpiračné teórie ale skôr na klimatickú krízu.

Na druhej strane viem, že musíme zlepšovať vzdelávanie. No keď sa pozriem na momentálnu situáciu na Slovensku, mám pochybnosti, či sme schopní splniť aj túto výzvu. Počúvame o dôležitosti podpory kritického myslenia, o tom, že žiaci a školy sú na prvom mieste, ale vidíme, že to tak nie je. Prieskumy hovoria, že ani učitelia nemajú často dostatočne rozvinuté kritické myslenie alebo nevedia, ako ho u žiakov zvyšovať. Vnímam však snahu zdola zlepšovať veci – či už konkrétnych učiteľov alebo organizácií, ktoré prinášajú učiteľom podporné materiály, alebo aj vedcov, ktorým záleží na zážitkovom vzdelávaní (napr. All4Science, o. z.). Týchto jednotlivcov by sme mali podporiť a zosieťovať.

Úryvok z rozhovoru s doc. PaedDr. Vladimírou Kurincovou Čavojovou, PhD., z knihy, ktorá vyšla v Centre vedecko-technických informácií SR v roku 2021.

Knihu v elektronickej verzii nájdete na vedanadosah.cvtisr.sk/publikacie/10-10-10/.

Celý článek zde:

Mluvíme s mikroby – vědci, kteří bojují s následky podvýživy u dětí

Akademie věd České republiky

Podvýživa je globální problém, který se vyskytuje zejména v takzvaných zemích třetího světa. Jde o jednu z hlavních příčin úmrtí dětí do pěti let věku. Výzkumu působení podvýživy na organismus se věnuje Laboratoř gnotobiologie, detašované pracoviště Mikrobiologického ústavu AV ČR, které se nachází v Novém Hrádku v Orlických horách.

Přehrát video

Banány s vyšším obsahem β-karotenu

BIOTRIN

Banány patří mezi nejvýznamnější ovocné plodiny na světě. Jsou cenným zdrojem sacharidů, vitamínů, vlákniny, minerálů a dalších bioaktivních látek. Většina komerčně pěstovaných banánovníků je však odvozena od odrůdy Cavendish, která má nízký obsah β-karotenu.

Vědci proto využili CRISPR/Cas9 ke zvýšení obsahu provitaminu A (β-karotenu) v dužině banánů. Zaměřili se na editaci genů kódujících lykopencyklázy, což vedlo až k šestinásobnému nárůstu β-karotenu. Tento pokrok by mohl výrazně zlepšit výživu v oblastech s nedostatkem vitamínu A, a to bez negativního vlivu na vzhled či chuť banánů.

Celý článek zde:

NÚKIB varuje: AI chatovací aplikace vás mohou šmírovat

CHIP.cz

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost NÚKIB zveřejnil na sociální síti X důležité varování týkající se používání chatbotů a stahování aplikací do vašeho telefonu. Je třeba dbát zvýšené pozornosti – ať už u aplikací, zejména odkud je stahujete, tak u chatbotů, a to především na co se jich ptáte.

NÚKIB upozorňuje na několik klíčových rizik při používání chatbotů. Ačkoliv si to spousta lidí neuvědomuje, tak chatovací AI nástroj zpracovává všechno, na co se ho zeptáte. Jak bylo pak mnohokrát prokázáno, ne vždy provozovatel s těmito daty pracuje transparentně. Typickým příkladem je aktuální kauza čínského chatbota DeepSeek.

V případě chatovacích aplikací pak uživatelé také často zapomínají na jev tzv. halucinací. K tomu dochází, když umělá inteligence vygeneruje nebo poskytne informace, které jsou zcela smyšlené, nepravdivé nebo nelogicky propojené, přestože se mohou na první pohled jevit jako důvěryhodné a přesvědčivě formulované.

Celý článek zde:

Je to nejčastější komplikace po porodu. Po tisíciletí se však neléčila

National Geographic

Lékaři se v historii domnívali, že poporodní deprese lze vyřešit obnovením rovnováhy žluči ženy nebo pomocí trestných „klidových kúr“.

Hysterie. Mánie. Dětský splín. Poporodní deprese je nevyhnutelným aspektem moderního rodičovství. Ačkoli se odhady liší, u každé sedmé ženy se po porodu objeví příznaky depresivní poruchy – a s pandemií se výskyt této nejčastější porodní komplikace dramaticky zvýšil.

Toto onemocnění je však starší, než si myslíte – a získává si větší povědomí i léčbu než kdykoli předtím. V létě 2023 schválil federální Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první perorální lék určený speciálně k léčbě poporodní deprese u dospělých.

Proč trvalo tak dlouho, než byla poporodní deprese rozpoznána a zmírněna vlastním lékem? Zde je stručná historie poporodní deprese a vysvětlení, proč může být částečně způsobena společenskými rolemi, nikoliv pouze biologií.

Dnes je poporodní deprese považována za závažné duševní onemocnění, které ovlivňuje schopnost rodičů navázat kontakt nebo pečovat o své dítě a trvá až rok. V minulosti však byly truchlící nebo depresivní matky často označovány za šílené, nepřirozené nebo poškozené.

Starověký řecký lékař Soranus z Efesu, který napsal významné pojednání o gynekologii z prvního století našeho letopočtu, napsal, že ženy mohou po porodu pociťovat podráždění, být smutné a dokonce ubližovat svým dětem. „Rozzlobené ženy jsou jako maniaci a někdy, když novorozeně ze strachu pláče, nejsou schopny ho zadržet, nechají ho vypadnout z rukou nebo ho nebezpečně převrátí,“ napsal.

Jiný průkopník antické medicíny, Hippokrates, psal o „žlučovitých“ ženách, které po porodu zažívají halucinace a nespavost, což jsou příznaky, které se shodují s moderní diagnózou poporodní psychózy.

Myšlenka, že příliš mnoho žluči může hrát roli v poporodním duševním zdraví žen, byla překvapivě dlouho živá. Humorální medicína – teorie, že nerovnováha krve, hlenu a žluté a černé žluči je zodpovědná za všechny tělesné a duševní neduhy – prosperovala 2000 let, dokonce až do průmyslové revoluce. Z ní také vzniklo slovo melancholie – z řečtiny znamená „černá žluč“ a představa, že černá žluč přispívá k depresi, přetrvávala 2 000 let.

Porodnictví a péči o zdraví žen často poskytovaly ženy v době před profesionalizací oboru. Porod byl dlouho považován za ženskou práci a byl svěřován porodním asistentkám a rodinným příslušníkům. Ačkoli se porodní asistentky a ženy v komunitě vzájemně podporovaly v poporodní depresi pomocí lidové medicíny, péče o děti a jako hlásná trouba, výpovědi o poporodním smutku byly jen zřídkakdy sepsány samotnými matkami.

Jednou z výjimek byla Margery Kempeová, britská mystička a autorka první anglické autobiografie. Text napsaný počátkem 15. století vypráví o tom, jak Kempeová po porodu zažívala zrakové a sluchové halucinace, které vedly k sebepoškozování a myšlenkám na sebevraždu. Kempeová svůj zážitek přičítala vlivu ďábla.

„Jak ji duchové pokoušeli, aby něco říkala a dělala, tak to říkala a dělala,“ řekla Kempeová. Úlevu od utrpení jí přineslo až vyjednávání s manželem o ukončení jejich sexuálního vztahu. Místo toho nabídla Bohu svou cudnost – a vyhnula se dalším duševním krizím, píší medievistky Diana Jeffriesová a Debbie Horsfallová.

V polovině 19. století se západní medicína profesionalizovala a lékaři-muži vytlačili porodní báby, které kdysi poskytovaly péči o duševní zdraví po porodu. Současně se rozvíjel i obor psychologie a objevila se soustředěnější snaha léčit různé psychické problémy žen – i když byly obvykle sdruženy pod pojmem „hysterie“.

Mezi nejdoporučovanější a nejkontroverznější způsoby léčby patřila „klidová kúra“, která zahrnovala až několikaměsíční absolutní izolaci pro ženy s „ženskými problémy“, jako je poporodní deprese. Tato záměrně trestající kúra, kterou v 19. století zpopularizoval americký neurolog Silas Weir Mitchell, vyžadovala týdny klidu na lůžku bez možnosti vykonávat jakoukoli činnost, dokonce i čtení nebo šití. Pacientky byly izolovány od rodiny a přátel a byla jim předepsána – a někdy i nuceně podávána – těžká strava.

„Odpočinek, který se mi líbí, není vůbec jejich představa o odpočinku,“ napsal Mitchell. „Ležet půl dne v posteli, trochu šít a číst, být zajímavý a vzbuzovat soucit, to je všechno velmi dobré, ale když se ženám nařídí, aby zůstaly měsíc v posteli, nečetly, nepsaly ani nešily a měly jednu ošetřovatelku, která není jejich příbuzná, pak se odpočinek pro některé ženy stane spíše hořkým lékem a ony dost rády přijmou příkaz vstát a jít.“

Jednou z pacientek – a kritiček Mitchella – byla Charlotte Perkins Gilmanová, která v roce 1892 publikovala částečně autobiografický popis poporodní deprese a léčby odpočinkem v povídce „The Yellow Wall-Paper“.

„Nikdo by nevěřil, jaká je to námaha dělat to málo, čeho jsem schopna,“ píše vypravěčka povídky. „...takové milé dítě! A přesto s ním nemohu být, jsem z toho tak nervózní.“ Vypravěčka, kterou její manžel lékař zavřel do ložnice, se nakonec zblázní a představuje si, že je uvězněná v detailech „odpudivých“ žlutých tapet v pokoji.

Příběh, který je dnes považován za klasické dílo feministické literatury, vzbudil mezi čtenáři silné názory. „Nebylo jejím cílem přivést lidi k šílenství, ale zachránit je před šílenstvím,“ napsala později Gilmanová, a dodala, že její vlastní klidová kúra ji přivedla ‚tak blízko k hranici naprosté duševní zkázy, že jsem viděla až za ni‘.

Ve 20. století se nadále vedly debaty o povaze poporodní deprese a o tom, jak ji léčit. Jedna myšlenková škola zastávala názor, že porod jednoduše aktivuje existující duševní nemoci. Jiní vědci, jako například rusko-americký psychoanalytik Gregory Zilboorg, tvrdili, že na vině jsou osobnostní vady, frigidita, tajné incestní touhy, latentní homosexualita nebo dokonce žárlivost na vlastní dítě.

Ale ještě jiní badatelé měli podezření, že na vině je nějaký fyziologický proces související s nově objevenými chemickými látkami v těle – hormony.

Celý článek zde:

Exurze do světa superpočítačů pro zaměstnance a zaměstnankyně VŠB-TUO

VŠB – Technická univerzita Ostrava

Zveme vás 18. února 2025 do IT4Innovations na přednášku a prohlídku superpočítačového centra.

Co se skrývá za zdmi superpočítačového centra IT4Innovations? Jak fungují nejvýkonnější počítače v České republice? A k čemu vlastně slouží? Přijďte to zjistit v úterý 18. února – připravili jsme si pro vás přednášku i prohlídku zákulisí IT4Innovations.

Program:

• Vše, co jste chtěli vědět o superpočítačích

Ředitel IT4Innovations, Vít Vondrák, vám odhalí, co dělá superpočítačové centrum výjimečným. Uslyšíte, jak superpočítače mění svět vědy, průmyslu i technologií, a navíc budete mít prostor zeptat se na vše, co vás kdy o superpočítačích zajímalo.

• Vstupte do zákulisí superpočítačového centra

Projděte se místy, kam běžně nikdo nemůže. Naši kolegové vás provedou od podzemí, kde se ukrývá záložní napájecí systém, až na střechu s výměníky tepla a tepelnými čerpadly, díky kterým vytápíme celou budovu. Poznáte nejen, jak fungují superpočítače, ale i to, co všechno je potřeba k jejich provozu.

Kde: IT4Innovations, VŠB-TUO (Studentská 6231/1b, 708 00 Ostrava) Kdy: 18. února 2025, 15:00 až 17:00 Pro koho: Zaměstnanci a zaměstnankyně VŠB-TUO

Počet míst je omezen – zarezervujte si místo vyplněním formuláře zde.

Těšíme se na vás!

Tým IT4Innovations

49.837526N; 18.156002E

Celý článek zde:

Vzorky z planetky Bennu jsou plné životadárných sloučenin

Česká televize

Vzorky z planetky Bennu, které v roce 2023 na Zemi přinesla sonda OSIRIS-REx amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), obsahují důležité stavební kameny života. Mezi prokázanými sloučeninami je všech pět bází DNA a RNA a třiatřicet různých aminokyselin, vyplývá z analýz, o nichž informují nejnovější vydání vědeckých časopisů Nature a Nature Astronomy. Minerály obsahující anorganické soli navíc naznačují původ planetky.

Černá zrnka, která experti zkoumali, jsou pozůstatky z doby utváření Sluneční soustavy před přibližně čtyřmi a půl miliardami let. Objevy přidávají další fakta do debaty, odkud se na Zemi vzaly základní stavební kameny života. Data z vesmírných sond a meteoritů dokládají, že přinejmenším některé organické molekuly se vyskytují i ve vesmíru, například na kometách, v ledem pokrytém mezihvězdném prachu nebo na planetkách. Na těchto nebeských tělesech byly už dříve objeveny aminokyseliny, cukry a báze DNA. Dopadem planetek a komet se mohly dostat i na ranou Zemi.

Roli planetek coby dodavatelů biomolekul zkoumala NASA podrobněji prostřednictvím sondy OSIRIS-REx na Bennu od roku 2018. V říjnu 2020 nabrala z povrchu planetky vzorky a zhruba 120 gramů materiálu dopravila předloni na Zemi.

Nyní mají vědci k dispozici první podrobné analýzy. Tým kolem Daniela Glavina z Goddardova střediska vesmírných letů NASA zkoumal organické molekuly v materiálu z asteroidu. Analýzy odhalily desetitisíce chemických sloučenin na základě uhlovodíku, včetně mnoha takzvaných stavebních kamenů života. „Objevili jsme aminokyseliny, aminy, formaldehydy, karboxylové kyseliny, polycyklické aromatické uhlovodíky a dusíkaté heterocyklické sloučeniny a kromě toho zhruba deset tisíc chemických látek s obsahem dusíku,“ uvedli Glavin a jeho kolegové.

Mezi třiatřiceti prokázanými aminokyselinami bylo zastoupeno čtrnáct ze dvaceti těch, které jsou zásadní pro pozemský život a produkci proteinů, jako jsou glycin, asparagin nebo tyrosin. „Kromě toho jsme identifikovali devatenáct neproteinových aminokyselin,“ nastínil badatelský tým. Tyto aminokyseliny se v genetickém kódu a bílkovinách pozemských organismů nevyskytují.

Celý článek zde:

AI služba DeepSeek sleduje každé stisknutí kláves a vše odesílá do Číny, varují expterti

inSmart.cz

Cokoliv do DeepSeeku napíšete, cokoliv do čínské AI nahrajete i všechny vygenerované výstupy – to všechno může služba použít. A k čemu jí to bude? K libovolným účelům. Nejčastěji k dalšímu učení své AI. Čeho se bojí experti na kybernetickou bezpečnost?

Umělá inteligence od DeepSeek způsobila pořádný poprask. Nový LLM chatbot, který kombinuje pokročilé AI schopnosti s bezplatným přístupem, směle konkuruje i takovým gigantům, jako jsou ChatGPT či Claude. Oficiální aplikace se během několika dní po zveřejnění vyšplhala na první příčky žebříčků stahování v obchodech App Store a Google Play. Odborníkům však vadí nejen čínský původ, ale především způsob nakládání s daty uživatelů.

Celý článek zde:

Státní bezpečnost zrušili před 35 lety. Příslušníci ale už předtím začali likvidovat tajné spisy

Český rozhlas

Symbol teroru, vydírání, perzekucí, strachu. To byla v době totality komunistická Státní bezpečnost. Příslušníků této tajné politické policie byly tisíce. Po sametové revoluci v roce 1989 bylo logické, že by tento útvar měl zaniknout. A to se stalo přesně před 35 lety, 31. ledna 1990. Už předtím ale příslušníci StB začali ničit tajné dokumenty.

„Na pomezí středočeského a západočeského kraje byla v jednom z vojenských prostorů nalezena skládka tajných spisů Státní bezpečnosti,“ informovaly o likvidaci tajných spisů StB 16. prosince 1989 tehdejší Rozhlasové noviny.

Politické změny po listopadu 1989 přišly rychle a příslušníci státní bezpečnosti se tak snažili tajně zničit písemné materiály, které by v budoucnu mohly svědčit proti nim.

„Jedná se o širokou paletu nejrůznějších záznamů vyšetřování, soudních politických procesů, ale také informace o lidech zřejmě spolupracujících se Státní bezpečností. Dnes označení přísně tajné působí v rozmáčeném terénu tak trochu groteskně,“ doplnili tehdy Rozhlasové noviny.

Státní bezpečnost byla tajná policie, její příslušníci nenosili uniformy. V době totality byli symbolem teroru a v rámci takzvaného boje proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli se nebáli používat metody jako únosy lidí, vydírání i násilí. Po rozpadu sovětského bloku a přerodu od totality k demokracii byl tak požadavek na konec StB logický.

„Znamená to samozřejmě i význam psychologický, symbolický, protože Státní bezpečnost byla spojená v očích veřejnosti právě s vládou Komunistické strany Československa,“ říká historik Muzea paměti 20. století Michal Macháček.

Celý článek zde:

Jak si vyrobit šaty ze zkvašeného čaje. Stačí troška cukru a o zbytek se už postarají bakterie

ŽIVĚ.cz

Představte si budoucnost, ve které si vypěstujete vlastní oblečení podobně jako když si doma připravujete fermentovaný nápoj známý pod označením kombucha. Zní to jako sci-fi? Nikoli – vědci skutečně už několik let intenzivně zkoumají možnosti výroby textilií z bakteriální celulózy. To je přírodní materiál, který vzniká při kvašení oslazeného čaje pomocí speciální kultury mikroorganismů.

Proces je překvapivě jednoduchý – do nádoby s oslazeným čajem se přidá takzvaná SCOBY (symbiotická kultura bakterií a kvasinek), která na hladině vytvoří biofilm. Ten se postupně mění v pevnou vrstvu připomínající kůži nebo textilii. Zajímavé je, že tento materiál je asi desetkrát pevnější než bavlna, je zcela přírodní, netoxický a plně biodegradovatelný.

Výroba tradičních textilií má značný dopad na životní prostředí. Například na výrobu jednoho kilogramu bavlny je potřeba 8000 až 22 000 litrů vody. Syntetické materiály jako polyester zase vznikají z ropy a při praní uvolňují mikroplasty. Bakteriální celulóza by mohla být možným řešením těchto problémů.

Celý článek zde:

Pauliho vylučovací princip slaví 100 let

Sciencemag.cz

Žádné dva fermiony nemohou být současně ve stejném kvantovém stavu. Vylučovací princip, formulovaný rakouským fyzikem Wolfgangem Paulim, odstartoval před 100 lety rozmach kvantové mechaniky a kromě jiného poskytl i teoretický základ pro uspořádání prvků periodické tabulky.

Wolfgang Pauli se narodil ve Vídni 25. dubna 1900. Jeho otec, lékař přednášející na vídeňské univerzitě, pocházel z pražské židovské rodiny. Kmotrem čerstvě narozeného Pauliho se stal uznávaný fyzik česko-německého původu Ernst Mach. Tím jako by byl sám Pauli předurčen k velkým úspěchům na poli fyziky. Rok 1900 byl pro kvantovou fyziku rozhodující nejen díky narození Pauliho, ale taky tím, že ve stejném roce Max Planck poprvé představil teorii kvantování. Německý fyzik a filozof v ní navrhl, že energie se nešíří spojitě, ale v násobcích tzv. kvant – nejmenšího nedělitelného množství energie.

Pauli již v dětství vykazoval známky geniality. Při vyučování se ve třídě nudil, a tak si ve volných chvílích četl Einsteinovy práce o relativitě. Už ve 20 letech, tedy v době, kdy byl studentem Arnolda Sommerfelda na mnichovské univerzitě, publikoval své první vědecké práce. Mimo jiné napsal i encyklopedický článek shrnující dosavadní poznatky o relativitě, kterým upoutal pozornost mnohých teoretických fyziků včetně Alberta Einsteina. Zajímavostí je, že když se Pauli seznámil tehdejšími poznatky kvantové mechaniky, nepovažoval teorii za relevantní pro budoucí vývoj fyziky.

Pauliho genialita byla možná příčinou mnoha z jeho nepříjemných vlastností. Pauli například ráno velmi dlouho spal a málokdy se na přednáškách objevil před polednem. Byl také velmi kritický ke svým méně úspěšným kolegům, o jejichž pracích se bez okolků vyjadřoval ve smyslu, že se nedají považovat ani za špatné. Pauliho nadání pro teoretickou fyziku bylo vyváženo neschopností v oboru fyziky experimentální. Byl velmi nešikovný a říkalo se, že pouhá jeho přítomnost v blízkosti laboratoře přináší experimentům zkázu.

Wolfgang Pauli obdržel doktorát v roce 1921, ve věku pouhých 21 let. Poté strávil nějaký čas v Göttingenu a v Kodani, aby v roce 1923 přijal pozici na univerzitě v Hamburku. První Pauliho přednášky se věnovaly periodické tabulce prvků, kterou považoval za neuspokojivou. Chybělo totiž pochopení struktury atomového obalu, a tedy i vysvětlení uspořádání prvků do periodické tabulky. Dánský fyzik Niels Bohr navrhl v roce 1913, že elektrony v obalu atomu mohou obsadit pouze určité kvantové orbitaly, ale stále neexistovalo vysvětlení, proč elektrony v atomu nezaplňují orbitaly postupně od stavů s nejnižší energií. Pauli zároveň pracoval na teorii popisující anomální Zeemanův jev a byl přesvědčen, že je mezi oběma problémy nějaká souvislost.

Koncem roku 1924 navrhl Pauli přidání čtvrtého kvantového čísla k tehdy již existujícím třem – hlavnímu, vedlejšímu a magnetickému. Všechna dříve známá kvantová čísla popisují kvantový stav elektronu, vztahují se k jeho pohybu kolem jádra. Mají tedy fyzikální smysl. Pauli své nové kvantové číslo nazval dvojhodností nepopsatelnou klasicky. A krátce nato, v lednu 1925, představil svůj vylučovací princip. Ten uvádí, že žádné dva elektrony v atomu nemohou obsadit stav se stejnými hodnotami čtyř kvantových čísel. Každý elektron musí být v jedinečném stavu a dvě stejné hodnoty všech kvantových čísel jsou vyloučeny.

Pauliho čtvrté kvantové číslo sice fungovalo, vysvětlilo princip obsazování atomových orbitalů, ale nemělo fyzikální význam. Pauli sám nedokázal podat logické vysvětlení vylučovacího princip a ani jej odvodit z jiných zákonů kvantové mechaniky. Až později, v roce 1925, interpretovali Samuel Goudsmit a George Uhlenbeck Pauliho čtvrté kvantové číslo jako spin elektronu. Pauliho vylučovací princip tedy nejen vysvětluje strukturu periodické tabulky, ale je i zásadní pro vysvětlení dalších vlastností hmoty. Původně byl vylučovací princip použit jen pro elektrony v atomech, ale Pauliho teorie je aplikovatelná na jakýkoliv systém fermionů – částice se spinem ½.

Pauliho vylučovací princip odstartoval rozmach kvantové mechaniky, ke kterému došlo v následujících letech – Heisenberg představil svou maticovou formulaci a Schrödinger přišel s vlnovou mechanikou. Ta je založena na de Broglieho myšlence, že hmota může mít i vlnové vlastnosti. Wolfgang Pauli se v roce 1928 přestěhoval do Curychu. O tři roky později navrhl existenci nové částice, dnes dobře známého neutrina, jako řešení zdánlivé absence zachování energie při rozpadu beta.

Během druhé světové války Pauli pobýval v USA, odkud se v roce 1945 vrátil zpět do Curychu. Ve Spojených státech se stal profesorem teoretické fyziky v Princetonu a na rozdíl od mnohých svých kolegů odmítl spolupráci na projektu Manhattan, jehož cílem bylo sestrojení jaderné bomby. Po návratu do Evropy a mnoha výzkumných úspěších strávil velkou část svých pozdějších let přemýšlením o historii a filozofii vědy.

Pauli vždy trval na jasném a koherentním vysvětlení fyzikálních jevů. Toho se snažil dosáhnout ve svých pracích a stejně tak to vyžadoval i od svých spolupracovníků. Paulimu šlo nejen o intuitivní pochopení experimentu, ale i o rigorózní matematické schéma. Max Born jednou o Paulim poznamenal: „Věděl jsem, že je to génius, srovnatelný pouze s Einsteinem. Ale byl to zcela jiný typ člověka, který podle mého názoru nedosáhl Einsteinovy velikosti.“ Fyzikální přínos Wolfganga Pauliho ovšem nezůstal bez povšimnutí. Za objev vylučovacího principu obdržel v roce 1945 Nobelovu cenu za fyziku. Do konce svého života se věnoval pedagogické práci a spolupracoval také na založení Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). Wolfgang Pauli zemřel 15. prosince 1958 na rakovinu slinivky.

Autorka: Iveta Zatočilová

původně publikováno na Matfyz.cz

Nizozemci vynalezli wi-fi, bluetooth i mikroskop, v inovacích jsou evropskými lídry

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Nizozemsko se dlouhodobě řadí mezi největší evropské inovátory. Země je mezinárodně známá svou otevřenou kulturou a důrazem na podnikání a inovace, které vytvořily živý a spolupracující startupový ekosystém. Jako vynálezci Wi-Fi, Bluetooth nebo mikroskopu jsou Nizozemci ranými adaptéry pro technologie, inovace a vzkvétající startupová scéna má za následek každoročně velké množství patentů.

Nizozemští vynálezci a výzkumníci patří mezi nejaktivnější přihlašovatele patentů u Evropského patentového úřadu (EPO). Podle údajů EPO má Nizozemsko jako evropské centrum výzkumu a vývoje různých velkých nadnárodních společností druhý nejvyšší počet patentových přihlášek na milion obyvatel v Evropě.

Nizozemsko figuruje tradičně velmi vysoko v mezinárodním srovnání výsledků vědy, výzkumu a inovací, a to jak z pohledu celkového postavení zemí, národních vědeckých systémů nebo jednotlivých univerzit. Evropská komise například každoročně zveřejňuje žebříček European Innovation Scoreboard, v jehož rámci se Nizozemsko od roku 2016 pravidelně umísťuje mezi nejlepšími pěti zeměmi EU, v roce 2024 například obsadilo 4. místo za Dánskem, Švédskem a Finskem.

Výrazná role soukromého sektoru

Aktivity v oblasti výzkumu a vývoje provádějí v Nizozemsku různé typy organizací (soukromé společnosti, výzkumné ústavy, univerzity), financování probíhá taktéž z několika zdrojů. V roce 2022 bylo vynaloženo na výzkum a vývoj v zemi celkem více než 21,5 miliardy eur. Soukromý sektor je přitom s více než dvoutřetinovým podílem největším sponzorem a také největším exportérem výsledků vědeckého výzkumu a vývoje, nizozemský veřejný sektor se pak na financování výzkumu podílí zhruba jednou třetinou. Nizozemští vědci navíc dostávají peníze z evropských fondů (například evropské výzkumné programy) a také od soukromých neziskových organizací.

Gestorským vládním resortem pro vědu, výzkum a inovace je Ministerstvo školství, kultury a vědy. To přímo řídí Nizozemskou radu pro vědu a výzkum (NWO), která je hlavní programovou i grantovou organizací výzkumu v zemi. NWO funguje na základě schválené národní vědecké politiky nazvané Dutch Research Agenda, kterou dále rozpracovává v dílčí rozvojové dokumenty, jako je například aktuální tříletá strategie NWO strategy 2023-2026. Poradním orgánem vlády je pak vědecká rada AWTI – Advisory council for science, technology and innovation, složená z významných nizozemských vědců a akademiků.

Pokud jde o počet výzkumných ústavů v zemi, pod NWO patří 16 výzkumných ústavů, nizozemská Královská akademie věd (KNAW) pak spravuje dalších 12 tematicky specializovaných výzkumných ústavů. Ministerstvu zdravotnictví, sociálních věcí a sportu podléhá na tato témata zaměřený Institut veřejného zdraví a životního prostředí (RIVM) a celosvětově uznávaný zemědělsko-potravinářský výzkum je prováděn ve výzkumném ústavu Wageningen University & Research při zemědělské univerzitě ve Wageningenu.

Celý článek zde:

Alkohol sice pomůže usnout, spánek ale zhorší

Zdravotnický deník

Sklenička před spaním patřím k častým způsobům sebemedikace, ať už po náročném dni či s cílem zajistit si spánek.

I když alkohol může usnadnit usínání, jeho vliv na kvalitu spánku je spíše negativní. Výzkumy ukazují, že narušuje REM fázi spánku, což vede k častějšímu probouzení a horší regeneraci. Dokonce i menší dávky, například sklenka vína, mohou zhoršit kvalitu spánku a ovlivnit paměť, kognitivní funkce či regulaci emocí.

Alkohol také narušuje přirozený biorytmus a může zhoršit chrápání či častější potřebu návštěvy toalety v noci. Naštěstí negativní účinky odeznívají po jeho vysazení.

Pro lepší spánek je vhodnější dodržovat pravidelnou spánkovou rutinu, spát v klidném prostředí a vyhýbat se kofeinu v pozdních hodinách.

Více v článku Ludmily Hamplové zde:

Google loni výrazně vyztužil bezpečnost Androidů. U 1,3 milionu aplikací omezil přístup k citlivým datům

ŽIVĚ.cz

Google v loňském roce do obchodu Google Play nasadil detekci hrozeb využívající umělou inteligenci, která zabránila publikaci 2,36 milionu aplikací, které porušovaly uživatelské podmínky. Současně došlo k zablokování 158 tisíc vývojářských účtů, jejichž jediným cílem bylo publikovat škodlivé aplikace. U 1,3 milionu aplikací pak Google omezil přístup k citlivým nebo zcela zbytečným datům uživatelů, která aplikace pro své fungování přímo nevyžadovaly.

Google po vývojářích začal požadovat větší transparentnost při využívání dat a také to, aby uživatelé mohli snadno zažádat o jejich smazání, včetně přidružených uživatelských účtů. Více než 91 % instalací z Google Play využívá bezpečnostní mechanismy nastavené v Android 13 a v novějších verzích systému. Aplikace, které využívají tzv. Play Integrity API, hlásí o 80 % nižší využití z neověřených a nedůvěryhodných zdrojů.

Tyto softwarové nástroje umí zkontrolovat, zda aplikace nebyla upravena, případně zda neběží v potenciálně nezabezpečeném prostředí, a také mohou zajistit to, aby uživatelé museli používat vždy nejnovější verzi aplikace, a to jen tu, kterou si stáhnete přímo z Google Play. V konečném důsledku pak zamezí používání neoficiální verze aplikace, která může pocházet z pohybných zdrojů.

Malware hlavně mimo Google Play

Bezpečnostní bariéra Play Protect denně na celém světě kontroluje u Androidů více než 200 miliard aplikací a u nových instalací využívá skenování v reálném čase na úrovni zdrojového kódu, což mu pomáhá s bojem proti vznikajícím a skrytým hrozbám. V loňském roce právě toto skenování v reálném čase odhalilo neuvěřitelných 13 milionů škodlivých aplikací, které nepocházely z obchodu Google Play. Hovoříme u nich o tzv. „sideloadingu“. Buď pochází z alternativních obchodů různé věrohodnosti a nebo si uživatelé přímo z internetu stáhli jejich instalační balíčky.

Celý článek zde

Informační gramotnost jako branná povinnost budoucnosti? Ne tak podle MŠMT

Médium.cz

Nové rámcové vzdělávací programy, které ministr prezentuje jako největší změnu ve školství za posledních dvacet let, se zdají být hazardem s národní bezpečností. Článek

Ještě v červenci loňského roku uvedl Otakar Foltýn v rozhovoru pro Radižurnál, že brannou povinností budoucnosti je informační gramotnost. O nutnosti disponování schopnostmi správně vyhodnocovat relevanci informací v zahlceném informačním prostoru, o posilování rezilience vůči manipulativním sdělením v médiích, včetně sociálních sítí atd. můžeme v době otevřené hybridní války slýchat prakticky denně.

V takové situaci by mohl člověk předpokládat, že když se upravují hlavní kurikulární dokumenty, tzv. rámcové vzdělávací programy (RVP), budou právě tyto gramotnosti posilovány. Vypadá to však, že ministerstvo školství si to nemyslí. Ba co více, upravilo tyto hlavní vzdělávací dokumenty tak, že hrozí poměrně zásadní redukce učiva spadajícího pod tzv. mediální či informační gramotnost, v horším případě jeho zánik. Než se podíváme, jak vypadají revidované dokumenty, podle kterých se budou znalosti a dovednosti související s mediální gramotností v následujících letech na školách vyučovat, vraťme se o pár let zpět, kdy se s jejich přípravou začalo.

V předchozích rámcových vzdělávacích programech byla mediální výchova definovaná jako tzv. průřezové téma. Tedy téma, které by se mělo začlenit do ostatních předmětů, které s tímto tématem souvisí. A jelikož mediální studia dnes z pohledu klasifikace věd patří mezi multioborové disciplíny, měly to být primárně předměty jako český jazyk a literatura, výchova k občanství, dějepis, ale samozřejmě také předměty související s počítačovou – digitální gramotností. V době vzniku ještě stále platných RVP, potřebu těchto gramotností zdůrazňovali hlavně odborníci z oboru mediálních věd, či bezpečnostních studií. Společenská poptávka nebyla zdaleka tak silná a odpovídala poměrně poklidné společensko-politické situaci. To reflektovala i edukační realita v této oblasti. Na pedagogických fakultách nebyli odborníci v tomto oboru připravováni a stávající pedagogové byli ve většina případů rádi, že stíhají naplňovat požadavky jejich nativních aprobací. V lepším případě tak byla na školách výuka mediálních témat naplňována v podobně různých přednášek a školení, které realizovaly různé neziskové organizace. O těch pár školách, kde nadšení, většinou mladí pedagogové, investovali svůj čas do vzdělávání se v této oblasti a zároveň získali podporu od vedení, aby zvládli začlenit toto učivo do svých nativních předmětů, nemá smysl vzhledem k obecnému dopadu na celkovou vzdělanost, hovořit. (O to více by se o nich ale mělo hovořit jako o příkladech dobré praxe.)

Politická a společenská situace se však začala zásadně měnit. Anexe Krymu, pandemie covidu, ruská invaze na Ukrajinu atd. atd. Do této doby se začala rodit největší změna kurikula za posledních 20 let.

Předpokládalo se, že mediální výchova zůstane buď stále průřezovým tématem (průřezové téma znamená, že se nejedná o konkrétní předmět, ale téma by mělo být začleněno do ostatních předmětů), ale bude lépe, čitelněji a výrazněji v metodických materiálech začleněna do závazných požadavků anebo vznikne nový samostatný předmět. K překvapení mnohých se nestalo ani jedno a mediální výchova dokonce zmizela jako samostatné průřezové téma.

Dílčí dovednosti a znalosti z mediální gramotnosti byly v lepším případě rozptýleny do ostatních vzdělávacích oblastí, které jsou součástí jednotlivých gramotností a kompetencí, které následně budou školy promítat do jednotlivých předmětů. V horším případě pak zmizely zcela. RVP pro základní školství definují osm klíčových kompetencí a dvě klíčové gramotnosti. Pomineme-li, že jejich vzájemný vztah je někdy matoucí (gramotnosti jsou nadřazené kompetencím, které tvoří základ pro jejich rozvoj, požadované výstupy se různě kříží atd.), v oblasti mediálních témat je třeba vyvinout značné úsilí k jejich nalezení. Jedním ze způsobů, jak dohledat a definovat konkrétní fragmenty dovedností a znalostí souvisejících s touto klíčovou gramotností, je přes definice očekávaných výsledků učení. Chápu, že teď se mohl čtenář zcela ztratit, proto přikládám následující infografiku, ze které by měl být tento systém čitelnější. Zvýrazněné jsou ty požadované cíle, které se týkají mediální gramotnosti. Výčet dalších cílů je ilustrační a není úplný.

Celý článek zde

Jak vypadá cenzura. Čínská AI DeepSeek odmítá odpovídat a mluví jako komunistická mluvčí

ŽIVĚ.cz

Přemýšlecí model DeepSeek R1 je pozoruhodný. Jeho čínským tvůrcům se podařilo vytrénovat AI patrně za zlomek nákladů, které na vývoj vynakládají jiné firmy. Hned se dostal do špičky nejlepších a včera pohnul technologickými akciemi na burzách. Své odpovědi v3ak ale cenzuruje.

Další informace zde

Daniel Nývlt se podělil o své zkušenosti s antarktickým výzkumem

Muni.cz – Zpravodajský portál Masarykovy univerzity

Téměř všude ledovce, minusové teploty a vítr, který na některých místech dosahuje rychlosti až 250 kilometrů v hodině. I tak se dá popsat nejchladnější kontinent světa, kde každoročně realizuje svou vědeckou práci přibližně patnáct českých výzkumníků, většina z nich z MU.

Další podrobnosti zde

Čínský chatbot DeepSeek zaskočil americké konkurenty. Odpovědi o Tchaj-wanu ale cenzuruje

Český rozhlas

Budíček pro americké firmy, tak popsal americký prezident Donald Trump nástup čínského chatbotu DeepSeek. Umělá inteligence vyvinutá Číňany údajně s mnohem nižšími náklady, než kolik stojí vývoj amerických konkurentů jako ChatGPT, otřásla hodnotou obřích technologických firem. Problémem čínského modelu ale je, že cenzuruje některé odpovědi, například o Tchaj-wanu nebo masakru na náměstí Nebeského klidu.

Podrobnosti zde

‚Pronásleduje mě pláč a nářky.‘ Přeživších holokaustu ubývá, památníky řeší, jak uchovat jejich vzpomínky

Český rozhlas

Do nacistického likvidačního tábora Auschwitz přijeli na prahu dospělosti nebo jako děti. Dnes tvoří poslední generaci, která továrnu na smrt ještě pamatuje. Pondělního 80. výročí osvobození tábora se zúčastnilo 56 těchto přeživších. Historici proto už dnes musí řešit, jak uchovat vzpomínku na holokaust živou, až svět opustí poslední z nich.

Site3D

Kosmonautix.cz

Společnosti Array Labs, Raytheon a Umbra oznámily 27. ledna, že společně nabídnou nový produkt nazvaný Site3D, který kombinuje technologii radaru se syntetickou aperturou (SAR) se specializovanými mapovacími algoritmy k vytvoření detailních 3D modelů zemského povrchu.

Rekordná hypergravitácia

Časopis Quark

Centrifúga a odstredivka sú zariadenia využívajúce odstredivú silu pôsobiacu na vložený materiál – táto sila je tým väčšia, čím sú vyššie otáčky rotora.

Centrifúga a odstredivka sú zariadenia, ktoré majú úplne rovnaký princíp činnosti, no podľa nepísaného pravidla sa názvom odstredivka označujú najmä malé zariadenia používané v kuchyni alebo laboratóriách a veľké priemyselné zariadenia sú skôr známe pod názvom centrifúga.

Existujú aj centrifúgy, na ktorých sa testujú účinky odstredivej sily na ľudský organizmus. Ide napríklad o testovanie vojenských pilotov lietajúcich na nadzvukových lietadlách. Silový účinok odstrediviek či centrifúg sa obvykle uvádza v pomerných, a nie absolútnych jednotkách. Sila odstredivého účinku sa udáva v násobkoch zemského gravitačného zrýchlenia, ktoré sa konvenčne označuje 1 g a má hodnotu – 9,81 m/s2. Ak centrifúga vyvolá zrýchlenie napríklad 10 g, znamená to, že by na Zem padalo desaťnásobným zrýchlením než je gravitačné zrýchlenie našej Zeme.

Donedávna bola jednou z najvýkonnejších centrifúg na svete americká vojenská centrifúga vyvinutá na tréning astronautov programu Apollo a dosahovala zrýchlenie až 1 200 g. Išlo teda o umelú hypergravitáciu 1 200-násobne väčšiu, než je zemská gravitácia. Túto hodnotu pomerne výrazne prekročila centrifúga, o ktorej nedávno informovala Čína. Jej centrifúga je jedným z kľúčových špičkových zariadení umiestnených v novom výskumnom centre The centrifugal hypergravity and interdisciplinary experiment facility (Centrifugálne hypergravitačné interdisciplinárne experimentálne zariadenie so skratkou CHIEF, v preklade šéf). Začali ju budovať v roku 2020 v budúcom Future Sci-Tech City (budúce vedeckotechnické centrum) v meste Chang-čou.

Nová čínska centrifúga vytvorí hypergravitačnú silu, ktorá je 1 900-násobne väčšia než gravitačná sila (teda 1 Fg) pôsobiaca na zemskom povrchu. Znamená to, že predmet s hmotnosťou 1 kg umiestnený na konci rotujúceho ramena centrifúgy by vážil neuveriteľných 1 900 kg. O samotnej centrifúge nie je známych veľa podrobností. Vnútorný priestor centrifúgy má polomer 4,5 m a v ňom rotujúce rameno má vonkajší polomer 4,15 m. Centrifúga má slúžiť na riešenie komplexných fyzikálnych a technických problémov a jej stavba má stáť 276,5 milióna dolárov. Americká agentúra NASA uvádza, že vytvorenie umelej gravitácie môže byť jedným z kľúčových krokov pre lety na Mars.

Zdroj: Časopis Quark

Umělá inteligence zlepšuje diagnostiku, léčbu i administrativu. Může výrazně posunout i kolorektální screening, říká docent Tachecí

Zdravotnický deník

Umělá inteligence (AI) již dnes v gastroenterologii zpřesňuje a zefektivňuje diagnostiku, může výrazně pomoci i úspěchu screeningu kolorektálního karcinomu. Šíře jejího využívání se navíc rozšiřuje, roli bude hrát i v rozhodovacích procesech a personalizované medicíně, má také potenciál snížit administrativní zátěž zdravotníků. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda České gastroenterologické společnosti docent Ilja Tachecí. Abychom AI využili ještě šířeji a dohnali země, kde se to daří, musíme podle něj zapracovat na technologické infrastruktuře, legislativním rámci i edukaci zdravotníků.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor?

V gastroenterologii již dnes vidíme přínos AI zejména v oblasti digestivní endoskopie. Umělá inteligence se využívá k identifikaci a klasifikaci polypů během koloskopie, což umožňuje zvýšit míru detekce adenomů a snížit riziko přehlédnutí premaligních lézí. Tato technologie přináší větší přesnost a efektivitu diagnostiky, což může mít v budoucnosti významný dopad také na výsledky programu screeningu kolorektálního karcinomu.

A jak podle vás bude umělá inteligence ovlivňovat gastroenterologii v letech příštích?

Do budoucna očekávám, že bude stále více integrována do klinické praxe, a to nejen v diagnostice, ale i v rozhodovacích procesech a v personalizované medicíně. Například zpracování dat z elektronických zdravotních záznamů pomocí AI umožní přesnější predikci odpovědi na biologickou léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Dále lze předpokládat rozšíření AI při monitorování pacientů pomocí telemedicíny. AI má potenciál také výrazně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků tím, že se zapojí do přípravy textů a zpracování rutinních administrativních úkolů. Tím by se mohlo uvolnit více času pro přímou péči o pacienty.

Používá se v tuzemské gastroenterologi umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

V České republice již existují některá pracoviště, která využívají AI v diagnostice. Nejčastěji jde o asistenci při koloskopiích, kde AI pomáhá s detekcí a analýzou polypů, nebo o využití funkcí AI v radiodiagnostice, především v oblasti optimalizace snímání a zpracování obrazových dat – CT nebo MRI.

Ve srovnání se zahraničím, například s USA, Japonskem nebo některými evropskými zeměmi, je přesto implementace AI v tuzemsku stále omezená. Hlavními překážkami jsou vysoké finanční náklady, absence potřebné technologické infrastruktury a nedostatečné povědomí o širokých možnostech AI. Zároveň je nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní bezpečné a etické používání AI v klinické praxi. Pro urychlení implementace AI v českém zdravotnictví by bylo vhodné více využívat dotační programy, zvyšovat osvětu mezi odbornou veřejností a zvýšit spolupráci s tuzemskými technologickými firmami na vývoji dostupnějších řešení.

Jak může dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Umělá inteligence může zásadně změnit způsob práce zdravotníků. Kromě zefektivnění diagnostiky a léčby může lékařům i nelékařskému personálu usnadnit rutinní činnosti, například organizační a administrativní úkoly. To jim umožní lepší využívání pracovní doby a větší zaměření na vlastní léčebně-preventivní péči a na komplexnější úkoly vyžadující empatii a klinický úsudek.

Na druhou stranu se může objevovat také obava ze ztráty pracovních míst, zejména u nelékařských profesí zaměřených na rutinní a opakující se úkoly. Pro lékaře bude klíčové osvojit si schopnost práce s výstupy AI a jejich využívání jako podpůrného nástroje. To si vyžádá další vzdělávání a získávání nových kompetencí, například v oblasti datové analýzy a kritického vyhodnocování doporučení generovaných AI.

Zároveň s implementací AI vzniknou nové pozice zaměřené na technickou podporu, správu a vývoj těchto technologií. Tyto změny budou vyžadovat úpravu vzdělávacích programů nejen pro lékaře, ale i pro technický a administrativní personál.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských gastroenterologů dostatečné?

Povědomí o možnostech umělé inteligence v gastroenterologii se mezi lékaři postupně zvyšuje, ale stále není na dostatečné úrovni. Mnoho lékařů si uvědomuje potenciál AI, avšak chybí jim hlubší znalosti o fungování, limitech a možných rizicích této technologie.

Umělá inteligence (AI) již dnes v gastroenterologii zpřesňuje a zefektivňuje diagnostiku, může výrazně pomoci i úspěchu screeningu kolorektálního karcinomu. Šíře jejího využívání se navíc rozšiřuje, roli bude hrát i v rozhodovacích procesech a personalizované medicíně, má také potenciál snížit administrativní zátěž zdravotníků. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předseda České gastroenterologické společnosti docent Ilja Tachecí. Abychom AI využili ještě šířeji a dohnali země, kde se to daří, musíme podle něj zapracovat na technologické infrastruktuře, legislativním rámci i edukaci zdravotníků.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor?

V gastroenterologii již dnes vidíme přínos AI zejména v oblasti digestivní endoskopie. Umělá inteligence se využívá k identifikaci a klasifikaci polypů během koloskopie, což umožňuje zvýšit míru detekce adenomů a snížit riziko přehlédnutí premaligních lézí. Tato technologie přináší větší přesnost a efektivitu diagnostiky, což může mít v budoucnosti významný dopad také na výsledky programu screeningu kolorektálního karcinomu.

A jak podle vás bude umělá inteligence ovlivňovat gastroenterologii v letech příštích?

Do budoucna očekávám, že bude stále více integrována do klinické praxe, a to nejen v diagnostice, ale i v rozhodovacích procesech a v personalizované medicíně. Například zpracování dat z elektronických zdravotních záznamů pomocí AI umožní přesnější predikci odpovědi na biologickou léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Dále lze předpokládat rozšíření AI při monitorování pacientů pomocí telemedicíny. AI má potenciál také výrazně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků tím, že se zapojí do přípravy textů a zpracování rutinních administrativních úkolů. Tím by se mohlo uvolnit více času pro přímou péči o pacienty.

Používá se v tuzemské gastroenterologi umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

V České republice již existují některá pracoviště, která využívají AI v diagnostice. Nejčastěji jde o asistenci při koloskopiích, kde AI pomáhá s detekcí a analýzou polypů, nebo o využití funkcí AI v radiodiagnostice, především v oblasti optimalizace snímání a zpracování obrazových dat – CT nebo MRI.

Ve srovnání se zahraničím, například s USA, Japonskem nebo některými evropskými zeměmi, je přesto implementace AI v tuzemsku stále omezená. Hlavními překážkami jsou vysoké finanční náklady, absence potřebné technologické infrastruktury a nedostatečné povědomí o širokých možnostech AI. Zároveň je nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní bezpečné a etické používání AI v klinické praxi. Pro urychlení implementace AI v českém zdravotnictví by bylo vhodné více využívat dotační programy, zvyšovat osvětu mezi odbornou veřejností a zvýšit spolupráci s tuzemskými technologickými firmami na vývoji dostupnějších řešení.

Jak může dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Umělá inteligence může zásadně změnit způsob práce zdravotníků. Kromě zefektivnění diagnostiky a léčby může lékařům i nelékařskému personálu usnadnit rutinní činnosti, například organizační a administrativní úkoly. To jim umožní lepší využívání pracovní doby a větší zaměření na vlastní léčebně-preventivní péči a na komplexnější úkoly vyžadující empatii a klinický úsudek.

Na druhou stranu se může objevovat také obava ze ztráty pracovních míst, zejména u nelékařských profesí zaměřených na rutinní a opakující se úkoly. Pro lékaře bude klíčové osvojit si schopnost práce s výstupy AI a jejich využívání jako podpůrného nástroje. To si vyžádá další vzdělávání a získávání nových kompetencí, například v oblasti datové analýzy a kritického vyhodnocování doporučení generovaných AI.

Zároveň s implementací AI vzniknou nové pozice zaměřené na technickou podporu, správu a vývoj těchto technologií. Tyto změny budou vyžadovat úpravu vzdělávacích programů nejen pro lékaře, ale i pro technický a administrativní personál.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských gastroenterologů dostatečné?

Povědomí o možnostech umělé inteligence v gastroenterologii se mezi lékaři postupně zvyšuje, ale stále není na dostatečné úrovni. Mnoho lékařů si uvědomuje potenciál AI, avšak chybí jim hlubší znalosti o fungování, limitech a možných rizicích této technologie.

Nabízíte nebo doporučujete jako odborná společnost lékařům v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Jako odborná společnost doporučujeme zahrnout téma AI do kontinuálního vzdělávání lékařů. Jednou z možností je organizace workshopů, seminářů nebo webinářů zaměřených na praktické aplikace AI v gastroenterologii.

Téma AI již nyní pravidelně zařazujeme do programu odborných setkání a konferencí organizovaných Českou gastroenterologickou společností. Do budoucna plánujeme sdílení zkušeností z pracovišť, která již AI implementovala do své diagnostické praxe. Tyto zkušenosti mohou inspirovat další lékaře a přispět k většímu zapojení této technologie v českém zdravotnictví.

Zdroj: Zdravotnický deník

Rezervovaný pohled na umělou inteligenci. V léčbe jenom doplněk, spíše pomůže s administrativní rutinou

Zdravotnický deník

Přímé uplatnění umělé inteligence (AI) v diagnostice a léčbě zatím není v tuzemsku velké, do budoucna ale snad poroste. Lékaři a další zdravotníci různých odborností ovšem již dnes umělou inteligenci masivně využívají pro analýzu dat a plnění rutinních administrativních úkonů, což jim umožňuje věnovat více času komplexní péči o pacienty. V anketě Zdravotnického deníku se na tom shodují oslovení předsedové odborných společností.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor a jak ho podle vás bude ovlivňovat v letech příštích?

Aleš Fibír, předseda České společnosti chirurgie ruky: V oblasti plastické chirurgie a chirurgie ruky zatím umělá inteligence nemá přímé uplatnění v klinické praxi, zejména proto, že spolehlivé nástroje založené na AI, které by mohly analyzovat obrazová data, tedy například diagnostika nádorů kůže, dosud nejsou dostatečně vyvinuté a certifikované pro zdravotnické systémy. AI pro generování obrazů v medicíně, například pro simulace nebo vizualizace, není zatím použitelná. I při precizních zadáních často generuje anatomické nesmysly, což je v medicíně nepřijatelné. Nabízí se i možnost predikce výsledků, například u estetických výkonů nebo u tkáňových rekonstrukcí, nicméně nyní je to spíše „reklamní“ záležitost, pro vlastní plánování operací to zatím použitelné informace nepřináší.

Já osobně zatím využívám především schopnosti AI v analýze textů – například při zpracování odborných článků, dále třeba generování testových otázek pro mediky nebo analýze datových souborů. AI nástroje nám mohou pomoci při manažerském řízení a organizaci péče, nebo s výukou studentů a lékařů, avšak v diagnostice či léčbě v praxi zatím nejsou rutinně k dispozici.

Do budoucna očekávám, že se první významné aplikace AI v medicíně se objeví například u radiologů, kde by mohla pomoci s popisem snímků ze zobrazovacích metod. V našem oboru se AI pravděpodobně zapojí do plánování rekonstrukčních výkonů nebo simulací operačních zákroků, avšak cesta k běžnému používání je ještě dlouhá.

Vladimír Mařík, předseda Společnosti estetické chirurgie: Osobně umělou inteligenci zatím používám jen minimálně. Myslím, že někteří kolegové jí mohou používat nebo používají v marketingu v estetické chirurgii a v komunikaci s potenciálními klienty.

Jiří Bronský, předseda České pediatrické společnosti: Pediatrie je obsáhlým klinickým oborem a současnost i budoucnost AI se do ní promítá stejným způsobem jako do jiných klinických oborů – s tím, že v pediatrii existuje několik specifických oblastí, v nichž bude jistě AI do budoucna intenzivně využívána. Jedná se například o diagnostiku a klasifikaci vrozených vad, genetických syndromů, infekčních nemocí nebo metabolických poruch.

Stejně jako v jiných oborech se v rámci komplementu v pediatrii bude stále více uplatňovat použití AI při analýze snímků ze zobrazovacích metod – RTG, MR, UZ. Jistě se bude AI stále více využívat v monitorovacích systémech v intenzivní péči, kde lze detekovat abnormality v reálném čase, například problémy s vitálními funkcemi. Zajímavé bude jistě i využití v „diagnostice na dálku“ prostřednictvím telemedicíny a také v mobilních aplikacích pro pacienty a rodiče.

Používá se v tuzemsku umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

Aleš Fibír: V České republice není AI v současné době v diagnostice ani léčbě v rámci mého oboru běžně využívána, a to zejména proto, že zatím nejsou k dispozici certifikované systémy, které by splňovaly přísné požadavky na bezpečnost a přesnost. Bez těchto certifikací není možné AI v klinické praxi podle mého názoru zavést. Osobně zatím nemám přístup k žádnému trénovanému chatbotovi nebo nástroji na bázi AI, který by byl použitelný v diagnostice s přijatelnou mírou chybovosti.

Jiří Bronský: Ano, v médiích se již objevily zprávy o některých projektech, jako je například zlepšení diagnostiky retinopatie u předčasně narozených dětí nebo použití AI v logopedii pro přesnější diagnostiku a cílenou terapii dysartrie (porucha artikulace – pozn. red.). Podle údajů České asociace umělé inteligence využívá více než 60 procent českých nemocnic nějakou formu AI, což nás řadí mezi přední země v implementaci těchto technologií ve zdravotnictví.

Nezanedbatelné je také využití AI ve výzkumu – zejména při tvorbě statistických modelů pro hodnocení dat. Tento přístup využíváme i na našem pracovišti. V rámci výuky studentů nebo pro práci s textem je AI používána již naprosto běžně. Důkazem je i to, že jsem se nad některými odpověďmi s AI poradil i pro tento článek.

Vladimír Mařík: V diagnostice a léčbě se zatím v České republice umělá inteligence v estetické chirurgii nepoužívá.

Jak může podle vás dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Aleš Fibír: AI může částečně nahradit práci nelékařských pracovníků, především při rutinních činnostech, jako jsou analýza dat nebo administrativa. Na druhou stranu bude nutné, aby tito pracovníci získali nové dovednosti – například nastavování, kontrolu a údržbu AI systémů. V případě lékařů AI spíše doplní jejich práci, než by ji nahradila. Lidský faktor, rozhodování a zodpovědnost za léčbu zůstávají nenahraditelné, a to zvláště v chirurgických oborech.

AI může do značné míry odlehčit rutinním úkolům, jako je analýza dat nebo administrativní činnost, což umožní zdravotníkům věnovat více času komplexní péči o pacienty. Na druhou stranu ale vyžaduje nové kompetence – znalost práce s daty, porozumění algoritmům a jejich limitům. To může znamenat nutnost dalšího vzdělávání.

Jiří Bronský: V obecné rovině je možné, že nástup AI omezí potřebnost některých specifických profesí a to se nevyhne ani medicíně, nicméně myslím, že pro správné zadání úkolu a následné vyhodnocení výstupů AI bude lidský faktor vždy potřeba. Neviděl bych tedy významné ohrožení ve smyslu ztráty zaměstnání pro lékaře, spíše se bude jednat o potřebu rekvalifikace a změny pracovní náplně u některých specifických zdravotnických činností.

Naopak si myslím, že řadě z nás by mohl nástup AI umožnit více se věnovat klinické medicíně, přenechat některé administrativní úkony AI a věnovat se zejména vyhodnocování jejích výstupů.

Vladimír Mařík: V estetické chirurgii je osobní kontakt s pacientem-klientem velmi důležitý – od konzultace k operaci až po zhojení pooperačních ran a plnému návratu do života. Pacient-klient vyžaduje osobní přístup. Roli umělé inteligence vidím spíše při práci v recepci, objednávání pacientů ke konzultacím, sdělování předoperačních a pooperačních pokynů, komunikaci s pacienty ze zahraničí nebo třeba jako pomoc s řešením pooperačních komplikací.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských lékařů dostatečné? Nabízíte nebo doporučujete jim jako odborná společnost v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Aleš Fibír: Povědomí o AI mezi lékaři je zatím spíše omezené, což je dáno i tím, že tyto technologie nejsou v našem oboru běžně implementovány.

Jako odborná společnost zatím v oblasti AI vzdělávání nenabízíme, především proto, že sami nemáme dostatek zkušeností s praktickým zaváděním AI. O možnostech umělé inteligence však pravidelně diskutujeme na odborných setkáních a konferencích.

Jiří Bronský: Obecné povědomí o AI tu jistě je, jedná se o jedno z módních témat, o kterém je slyšet prakticky všude. Nicméně s AI se pojí řada mýtů a předpokládám, že objektivní pohled na tuto problematiku asi nebude samozřejmostí. I v pediatrii by jistě využití umělé inteligence mohlo být mnohem širší a některé obavy nás zdravotníků je třeba rozptýlit.

My se o to jako odborná společnost snažíme. Na našich odborných konferencích se o AI pravidelně mluví a přednáší pro nás odborníci, kteří se tímto tématem systematicky zabývají. Těším se na dobu, kdy bude využití AI i v našem oboru masivnější.

Vladimír Mařík: Společnost estetické chirurgie kurzy či nějakou formu vzdělávání o možnostech umělé inteligence nenabízí.

Zdroj: Zdravotnický deník